Vítejte v nejšťastnější zemi světa. Která to je a jaký má recept na štěstí?

Proč? Imigranti v Dánsku na jedné straně obdivují dánské rovnostářství a na druhé straně kritizují jeho obyvatele, které je příliš snadné uspokojit. "Můžete se stát vysokým politikem nebo ředitelem, i když jste docela obyčejný člověk," říká Josephine Höghová z Filipín, která přišla do této skandinávské země před 40 lety.

Dánsko se poprvé stalo nejšťastnější zemí v průzkumu Evropské unie v roce 1973. Téhož roku se ocitlo na prvním místě ve výroční zprávě OSN o štěstí ve světě, ačkoli se v té době obtížně dostávalo z nejhorší ekonomické krize od druhé světové války a jeho levicová vláda zavedla vysoce úsporná rozpočtová opatření.

"Jednou z věcí, která činí Dány šťastnými, je sociální zabezpečení," tvrdí ředitel velmi seriózního dánského Institutu pro výzkum štěstí Meik Wiking. "Ztratíte-li zaměstnání, dostanete podporu, onemocníte-li, můžete jít do nemocnice, a tak dále," dodává.

V Dánsku se sice platí nejvíce daní ve světě, ale daňoví poplatníci mohou využívat velmi štědrého sociálního systému, jak jsou subvencované školky nebo podpora v nezaměstnanosti, která jim zaručuje 80 procent jejich mzdy po dobu dvou let, ztratí-li zaměstnání.

Když si tam například kupujete auto, zaplatíte kromě kupní ceny a 25% DPH také stoosmdesátiprocentní registrační daň, která způsobí, že vás vaše vozidlo vyjde téměř na trojnásobek toho, co byste zaplatili třeba v USA. (To je možná také důvod, proč jsou Dánové tak zdraví: hodně jezdí na kole a využívají svou skvělou síť MHD.)

Při své vysoké životní úrovni si ovšem podobnou daňovou zátěž mohou dovolit. Přísloví „pije jako Dán" už v praxi dávno neplatí (Dánové říkají spíše: „Pije jako Fin.") a také pověsti o obrovské sebevražednosti, zaviněné depresemi ze zimního nedostatku slunečního svitu jsou spíše z rodu městských legend.

Schpnost nepřipouštět si pravdy

Vysoká úroveň důvěry, která vládne mezi lidmi, odráží důvěru v politiky a nízkou míru korupce. To rovněž vysvětluje, proč jsou Dánové tak spokojeni, uvádí Wiking.

V zemi je velký počet klubů a různých sdružení, kam může vstoupit každý, bez ohledu na to, do jaké společenské kategorie patří. V šachovém klubu může ředitel hrát s pokladní, aniž by se tomu někdo podivoval.

Dánsko bylo evropskou velmocí v období mezi 13. a 17. stoletím. Dnes však jsou jeho malá rozloha a omezený vliv důsledkem nuceného odstupování území, kapitulací a prohraných bitev v následujících 400 letech. "V posledních dvou stoletích nic nezískali, jen ztráceli, a tak se naučili vážit si toho, co jim zbylo," vysvětluje Michael Booth, autor knihy Téměř dokonalí lidé.

Dánové rovněž mají schopnost nepřipouštět si pravdy, které je zraňují. "Zadluženost domácností je nejvyšší ve světě, ale Dány to nijak neznepokojuje," soudí Booth.

A nejnešťastnější?

K nejnešťastnějším zemím na světě patří ty, které mají nejen nízkou životní úroveň, ale lidé se tam navíc necítí pány svého osudu – ať už kvůli momentálnímu politickému režimu (Zimbabwe), nebo kvůli národní minulosti v područí jiného velkého národa (Moldávie). Abychom ovšem byli spravedliví: nejhorší diktatury, jako je Severní Korea, se do podobných průzkumů vůbec nedostanou.

A Česko?

Naše umístění se v různých průzkumech velmi rozchází. Obvykle se pohybujeme kolem 40. místa, v průzkumu z roku 2009 však Česko bylo až na smutné 92. pozici. Doufejme, že za to může tradiční česká skepse, píše kafe.cz.