Čeští horolezci frajeřili v Alpách, nakonec pro ně letěl vrtulník

Dva muži a jedna žena se v pátek rozhodli k výstupu po stěně Seewand, která je považována ze jednu z nejtěžších zajištěných horolezeckých cest v Rakousku. Neodradil je ani intenzivní déšť.

Asi v polovině výstupu se déšť změnil ve sníh, a trojice proto přivolala pomoc. Kvůli husté mlze nemohl vrtulník horolezce vyzvednout přímo na stěně, a dvojici proto museli pomoci slanit záchranáři. Ke třetímu horolezci se ale zezdola nemohli dostat, protože stěna byla zamrzlá. Záchranáři tak muselo vystoupat na vrchol, odkud muže nakonec dnes nad ránem vyprostili a podchlazeného odvezli do nemocnice.

Na hory se "leze" od 16. století

První cesty do hor sice byly motivovány zcela mimosportovními zájmy, ovšem techniky postupu, které umožnily první výpravy do hor, se vyvíjely už tehdy. Počátky vývoje specializovaných lezeckých technik v současném slova smyslu lze minimálně v Evropě datovat do 16. století, kdy se zejména v Alpách začal rozmáhat lov kamzíků nebo sběr minerálů ke klenotnickým účelům. Většina lovců nebo hledačů minerálů se rekrutovala z obyvatel podhorských vesnic a postupně se stávali vyhledávanými horskými vůdci. Do hor v té době lidé mířili i z touhy po poznání, což se odráželo na rozšiřování poznatků o tvářnosti krajiny.

První metodickou příručkou pro horolezce té doby bylo pojednání J. Simlera z Curychu „O těžkostech cestování v Alpách", která kromě poznatků o přírodních, morfologických i povětrnostních podmínkách, přinášela i řadu utříděných rad, kterak se vyrovnat s lavinovým nebezpečím, jak se vyhnout trhlinám na ledovcích, ale i jak používat lana a boty opařené hroty, informuje horolezeckametodika.cz.

Teprve devatenácté století však do hor přineslo ambice čistě sportovní. Po zdolání většiny vrcholů ve známých a dostupných velehorách zůstaly v Evropě nedobyty pouze nejtěžší štíty a po nich už následovalo jen hledání nových obtížnějších cest na vrcholy už dosažené. Nastalo období vzniku horolezeckého sportu. V jeho dalším vývoji sehrály značnou roli vznikající profesní sdružení horských vůdců a první horolezecké spolky. Sportovní cíle té doby ležely především v Alpách, a Alpy si bez výjimky všechny první spolky daly i do názvu. Tak se také zrodil termín „alpinismus", kterým je označována horolezecká činnost navzdory určité nepřesnosti dodnes.