Chrtí dostihy: Sport, nebo týrání zvířat?

Chrtí dostihy jsou psí běžecké závody určené pro různá plemena chrtů. Jde o rychlostní závody, ve kterých chrti běží za mechanickou návnadou, která je před nimi tažena. Tato tradice má kořeny v Anglii, v současné době je však rozšířena do celého světa.

V tom, jestli jsou chrtí dostihy týrání zvířat, hraje roli mnoho různých aspektů. Odpůrci, kteří se tradici chrtích dostihů snaží za každou cenu zakázat, pro to jistě mají hodně dobrých důvodů: Psi, kteří se z nějakých důvodů k závodění nehodí, nebo jsou na tento sport již příliš staří, jsou často usmrcováni velmi krutým způsobem, například utopením nebo vyhladověním.

Chrti se také na závodišti velmi často zraní. Vzhledem k tomu, že dospělý greyhound dokáže běžet rychlostí kolem 70 kilometrů za hodinu, není těžké si představit, co se stane, když pes v takovém tempu o něco zakopne, nebo ho jeho soupeř vystrčí z dráhy.

Důležitou roli také hraje to, jak často majitel svého chrta na dráhu nasazuje. Pokud je pes nucen běhat více než jeden závod za týden, velmi rychle se strhá, jeho život i kariéra se prudce zkracují a navíc se zvyšuje riziko úrazu při běhu na dráze.

V neposlední řadě je nutno dodat, že někteří majitelé chrtů své psy neberou jako domácí mazlíčky, ale jako svůj majetek. Takoví chrti jsou potom drženi v malých klecích v komplexech čítajících až 200 boxů se živými zvířaty, a dostávají se ven pouze když jdou trénovat či závodit.

Nyní se ovšem dostáváme k jádru problému: ne každý majitel se svými psy zachází tímto způsobem. Tyto situace se odehrávají především ve Velké Británii, kde jsou chrtí dostihy jakýmsi národním sportem, který ročně vydělává miliardy. Ve chvíli, kdy jde majitelům dostihového chrta především o peníze a zdraví psa tak jde stranou, dostávají se chrti přesně do těch situací, které byly popsány výše. Pokud však majiteli na jeho psovi záleží, existuje hned několik způsobů, jak se všem nepříjemnostem a krutostem, které jsou se psími dostihy často spojovány, vyvarovat.

V zemích, jako je například Česká republika, jsou chrtí dostihy spíše koníčkem, než způsobem vydělávání peněz. Pro majitele, kteří se na chrtí dostihy dívají tímto způsobem, je chrt na prvním místě domácím mazlíčkem a až na druhém místě sportovcem – a pokud chrta běhání nebaví, zodpovědný majitel ho do ničeho nenutí. Lucie Davidová, chovatelka dvou různých plemen dostihových chrtů, se exkluzivně pro Eurozprávy.cz vyjádřila takto:

„Chrtí dostihy jako takové týrání rozhodně nejsou, je ovšem potřeba brát v potaz každého jednotlivého psa. To, že je chrt přirozený lovec, ještě neznamená, že jím bude i na uměle vytvořeném závodišti. Jsou chrti, kteří mají závodění v krvi, a jsou jiní, které to na dráhu až tolik netáhne. Pokud je psům, které běhání baví, poskytována kvalitní péče, jak fyzická, tak psychická, jsou pro ně dostihy zábavou a náhradou přirozeného lovu, který u nás jinak není možný. V kostce řečeno: pokud to psa baví, o týrání nemůže být řeč."

Chrti, které majitel bere jako domácí mazlíčky, se svými majiteli bydlí v bytě nebo domě, někdy s nimi dokonce i spí v posteli. Takoví majitelé se o svého psa totiž starají nejlépe, jak mohou, a kromě tréninku na dostihy si s ním i hrají a vychovávají ho, a nikdy by je ani nenapadlo dát psa utratit poté, co již nebude schopen běhat.

Majitel dostihového chrta, kterému leží na srdci dobro psa, si také velmi pečlivě vybírá dostihové dráhy, na kterých svého mazlíčka pouští – ne každá je totiž dokonalá. Některé dráhy pro dostihové chrty mají buď nerovný povrch, na kterém se pes může zranit, špatně vypočítané zatáčky, které pes v nejvyšší rychlosti nemusí vybrat, nebo špatně taženou návnadu, kvůli které potom psi při běhu vráží jeden do druhého.

V neposlední řadě je velmi důležité znát soupeře, se kterými váš pes poběží. Aby byl váš pes při běhu v bezpečí, měli byste mít alespoň malé povědomí o tom, jakou minulost mají ostatní účastníci závodu. Správný závodní pes by totiž nikdy neměl útočit na své soupeře. Pokud chrt není řádně vychován, může na dráze ve finále způsobit větší zranění než zapomenutý kámen nebo vyšlápnutá díra.

Na závěr článku je důležité zmínit ještě jeden faktor, a to ten, že většinu chrtů dostihy nesmírně baví. Lucie Skoumalová, chovatelka chrtů plemene whippet, k tomu exkluzivně pro Eurozprávy.cz řekla toto:

„Moderní vipeti jsou pro dostihy vyšlechtěni. Samozřejmě jsou šťastní i při procházce nebo běhání v parku, ale dostihy, dostihy milují. Když poprvé držíte svého psa na startu, cítíte v dlaních, jak mu buší srdce vzrušením, a když doběhne, vidíte, jak je spokojený – a už mu to v životě nedokážete odepřít. Když pak večer usíná u vás pod peřinou, víte, že jste mu umožnili dělat to, pro co se narodil a pro co je i skvěle fyzicky vybaven. „

„Chrtí dostihy jsou především koníček, v Česku se pro peníze neběhá. Majitele dostihového chrta stojí jedna sezóna běhání až několik desítek tisíc, které zaplatí za startovné, cestovné a ubytování, nehledě na výživu a trénink psa. Jestliže svému chrtovi poskytnete kvalitní stravu, vhodný trénink a dostatek odpočinku, jsou dostihy to nejvíc, co mu můžete dát."