Komentář: Konečný úder zlé EU. Opravdu může za problémy lidí?

Základním faktem zůstává, že Itálie, jedna z největších evropských a světových ekonomik má dluh 132%. Jen na financování fungování svého přebujelého státního systému ročně spotřebuje 22% HDP, přičemž růst je kolem 1%. Nezaměstnanost ovšem je 11%.

Jak recepty nabízí nová vláda? Je především třeba se zbavit závazku plynoucího z fiskálního paktu a začít si znovu půjčovat na plné obrátky. V Itálii je třeba rozjet nepodmíněný příjem, který všem dá 700 eur. Zruší se i důchodová reforma. Obé bude stát italskou kasu „jen“ drobné - 112 miliard eur. Díky tomu se roztočí kola ekonomiky. Pokud EU nesplní podmínky, budou se prý dít věci.

Základní problém Itálie (ale i Řecka), tkví v tom, že za to kam, až se dostali, si z drtivé většiny mohou Italové sami. Leč je daleko snadnější vinit někoho jiného. Bylo prostě po léta jednoduché dělat dluhy, a ty, když přesáhly nějakou mez, udělala se na miliardové bankovce další nula a jelo se dál.

S tím bylo konec ve chvíli, kdy se Italové rozhodli připojit k euru, kdy bylo jasné, že severní země v čele s Německem něco podobného nedovolí. Nejpozději v tu chvíli měli Italové začít s reformami. Leč nikdo je k nim nenutil a karavana jela dál. Teď se doklopýtala do situace, kdy už není kudy a na cestu už ani nejsou síly.

Tvrdé reformy by například potřebovalo pracovní právo. Pokud máte v Itálii to štěstí, a stanete se státním zaměstnancem, je to lepší než vyhrát v loterii. Máte prakticky zajištěnu obživu za nic do konce života. Itálii otřásalo mnoho skandálů, kdy si státní úředník ráno takzvaně „píchnul“, ale místo do práce vyrazil na pláž nebo na nákupy či do druhého lukrativnějšího zaměstnání. Teprve od roku 2016 hrozí za takovéto chování mírný trest!

Propustit zaměstnance je prakticky nemožné a proto firmy ani nenabírají. Proto je mezi mladými do 30 let nezaměstnanost 42%. Navíc je mezi zaměstnanci zvyk často stávkovat. Stávky jsou překvapivě časté v období Ligy mistrů nebo jiných fotbalových utkání.

Poslední, kdo se s tím pokoušel něco udělat, byl bývalí premiér Renzi. Jeho strana se naprosto v posledních volbách propadla.

Ano, Itálie je v hluboké krizi. Ale nepodmínění příjem jí z ní nepomůže.  A i EU je v tom tentokrát nevinně.  Ta udělala jedinou, přesto obrovskou chybu. V marnotratné pýše a s hloupou představou, že bezhlavý postup vpřed v integraci vše spraví, a že jižní země pochopí, že jejich politika není nejlepší a sami se dají dohromady a zreformují se.

Teď sklidí EU a eurozóna hořké plody. Jsou však jen a jen z její setby, Již před vznikem eura byla EU varována, co bude s jihem, když se do něj dá, leč optimistická politika vyhrála nad realitou. Nyní jih přispěje k její záhubě. Ten se však z toho také jen tak nedostane. Za jeho problémy totiž Evropa nemůže. Za ty si může sám. Dokud si to nepřizná, bude v nich navždy. Co bude dál, nikdo netuší. Přejme si všichni štěstí.