Mauzoleum v Moskvě je v novém, neboštík Lenin zatím drží

Opravu si vynutila nestabilita železobetonové základové desky, která se posunula. FSO nechala utěsnit švy mramorového pláště stavby, opravena byla hydroizolace a obnoveno historické vnitřní osvětlení. Tělo nebožtíka prý žádné vady vyžadující okamžitý zásah nevykazuje.

Původně dřevěné mauzoleum na Rudém náměstí stojí už od doby Leninova pohřbu v lednu 1924. Nynější cihlová stavba s železobetonovými základy obložená mramorem vznikla v letech 1929-30.

Mauzoleum na Rudém náměstí je dodnes předmětem diskusí a sporů, ale občas i násilných incidentů. První se stal už v roce 1934, kdy se pokusil Leninovu mrtvolu prostřelit jistý Mitrofan Nikitin na protest proti politice bolševiků.

O odstranění mrtvého sovětského vůdce z mauzolea už během perestrojky hovořil sovětský prezident Michail Gorbačov. Tělo mělo být převezeno do rodinného hrobu Uljanovových na Volkovském hřbitově v Petrohradu.

Nynější prezident Vladimir Putin podle všeho ponechává věci volný průběh. Naposledy se k osudu hrobky vyjádřil v roce 2010, kdy prohlásil, že o případném uložení Leninova těla do hrobu rozhodne ruský národ. "Všechno má svůj čas," řekl Putin.

To Klement Gottwald takové štěstí neměl. O mumifikaci jeho těla a vytvoření mauzolea rozhodlo ÚV KSČ až 31.března, ačkoliv srdce „dělnického prezidenta" dotlouklo již v sobotu 14. března 1953. To vede k domněnce, že z jeho těla nebyla včas odstraněna krev a měkké tkáně, a to mělo později za následek předčasnou zkázu ostatků.

Podle záznamů byly už po šesti letech na pokožce mumie patrné změny. Pak se jako první začaly rozpadat nohy. Pro Gottwalda bylo připraveno několik uniforem, do nich jej pokaždé po „údržbě" dobalzamováním převlékali. Tělo ovšem končetiny potřebovalo, a tak nechali zhotovit náhradní umělé nohy ve Filmovém studiu Barrandov. Pak následovaly ruce, nakonec vyrobili z chirurgické ocele i celý hrudní koš. Obličej a hlava kupodivu nepodléhaly zkáze, na rozdíl od ostatních částí těla.

Koncem 50. let byl již Klement Gottwald v naprostém rozkladu a tým specialistů jen s velkými obtížemi plnil „politický úkol", aby tělo udržel ve stavu připouštějícím jeho vystavování. V době dohasínajícího kultu osobnosti a politického i kulturního oživení 60. let bylo rozhodnuto Gottwalda zpopelnit a mauzoleum zrušit. Rok 1962 tak zatáhl oponu za nejpodivnější částí života Památníku.