Syrské márnice vypráví příběhy o drsném týrání a mučení

Jedna žena podle CNN zoufale volá: „Kde jsou? Moje matka zmizela před 14 lety. Kde je můj bratr, můj manžel? Kde jsou všichni?“ V márnici leží přibližně 35 těl, objevených v jedné z vojenských nemocnic v hlavním městě, několik dní po pádu režimu.

Předpokládá se, že tyto osoby patří k posledním obětem Asadova režimu. Jeden z přítomných mužů poukazuje na jejich potrhané oděvy a naznačuje, že byli vězni v nechvalně proslulé věznici Saydnaya.

Uvnitř márnice jsou těla označena pouze čísly. Pro nedostatek prostoru byla část obětí umístěna do provizorního prostoru před nemocnicí, kde rodiny pomocí světel z mobilních telefonů zoufale pátrají po známých rysech obličejů svých blízkých. Přitom však narážejí na šokující důkazy o mučení. Jedna žena, hledající mezi mrtvými, zvrací, když opouští místo hrůzy.

Doktor Ahmed Abdullah, pracovník márnice, ostře odsuzuje osoby odpovědné za tyto činy a přímo obviňuje Asadův režim. „Tohle je zločin režimu – způsob, jakým mučili lidi,“ říká. „Ani ve středověku takhle lidi netýrali.“

Bašár al-Asad uprchl do Ruska poté, co syrští rebelové rychle ovládli většinu země. Ve společnosti teď vládne obrovský hněv vůči bývalému diktátorovi. Jedna žena, jejíž syn byl režimem unesen před 12 lety, vzlyká: „Prosím Alláha, aby ho spálil, jeho i jeho syny. Doufám, že bude trpět, stejně jako spálil mé srdce.“

Po celá léta neměli lidé žádné informace o osudu svých zmizelých blízkých. Nyní se však shromažďují v márnicích a doufají, že konečně dostanou odpovědi – byť jen v podobě nalezeného těla.

Režim Bašára al-Asada byl znám svou precizní evidencí. V roce 2014 přeběhlý fotograf syrské vojenské policie propašoval téměř 27 tisíc fotografií, na nichž jsou zachycena těla „zabitých vězňů“.

Podle vyšetřování byly oběti podrobeny hladovění, bití, škrcení a dalším formám mučení a vraždění. V areálu vojenské rozvědky známé jako „Palestinská pobočka“ se nyní nacházejí tisíce dokumentů. I přes pokusy důstojníků spálit některé dokumenty a zničit pevné disky zůstalo mnoho důkazů nedotčeno.

Dřívější vězni popisovali podmínky ve věznicích jako peklo na zemi. Podle zprávy OSN čelili lidé bití hadicemi, pálení cigaretami a sexuálnímu násilí. Spojené státy navíc v roce 2017 zveřejnily důkazy o krematoriu v Saydnaya, kde mohlo být denně usmrcováno až 50 vězňů.

Vyšetřovatelé nyní zkoumají nejen dokumenty, ale také stopy, které po sobě vězni zanechali. Na stěnách cel v podzemí rozvědky jsou vyryté nápisy a jména – tiché výkřiky zoufalství. Na některých místech byly nalezeny i graffiti, která snad měla sloužit jako poslední poselství těm, kteří by je našli.

Po letech strachu a mlčení rodiny nyní doufají, že konečně odhalí pravdu o osudu svých milovaných.