Česko má nového vrchního praporčíka. Armáda si na post zvykla rychleji, než se čekalo

Seifert byl vrchním praporčíkem od roku 2011, ve funkci zažil čtyři náčelníky generálního štábu. Z armády nyní odchází po 25 letech aktivní služby. Za nejdůležitější za dobu svého působení označil, že nestagnoval rozvoj mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru. Ty v armádě tvoří asi 80 procent vojáků.

"Sbory se rozvíjely a posouvaly se na úroveň běžnou na západě. Byla to další součást procesu profesionalizace, kterou já doteďka nepovažuju za ukončenou," poznamenal Seifert. Funkce vrchního praporčíka má podle něj u armády dobrý zvuk.

Seifertovi za práci poděkoval náčelník generálního štábu Aleš Opata. Ocenil, že vždy prosazoval zájmy sborů, které zastupoval, a že se nikdy nezlomil, i když s ním vedení nesouhlasilo. Řekl, že si za nástupce vybral člověka typově velice podobného jeho předchůdci. "Má bojové zkušenosti, respekt u jednotek, kde sloužil, a já k němu mám absolutní důvěru," zdůraznil.

Smik novinářům řekl, že nabídka na zastávání podobné funkce se neodmítá. "Víceméně je to vrchol pro každého vojáka v poddůstojnickém sboru. Velice si toho vážím. Chtěl jsem se dostat mezi partu, která je teď na generálním štábu, a která si myslím, že má svůj směr a tlačí armádu správným směrem," řekl.

Za svou prioritu označil lidi. Chce jim být nablízku, vědět, co je trápí a chce, aby měl každý voják své vybavení a čím střílet. "Vidím tam i určitou roli jako most mezi generálem Opatou a velením Armády ČR a mým sborem," poznamenal. Věnovat se chce také přenosu informací z generálního štábu k vojákům. Dále plánuje více prosadit praporčický sbor do mezinárodních struktur. "Abychom na určitých pozicích jenom nepaběrkovali, ale dostali praporčická místa v mezinárodních strukturách," řekl.

Post vrchního praporčíka byl zřízen v roce 2003. Jako první ho zastával Luděk Kolesa. Před Seifertem byl v této funkci také Miroslav Švadlena. Úkolem vrchního praporčíka je konzultovat s velením armády plánovaná opatření, která mají dopad na každodenní život mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru. Vyhodnocuje jejich výcvik a vzdělávání. Zároveň by měl vojákům, kteří hodnostně spadají do mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru AČR, radit, pořádat s nimi besedy či přednášky. Vrchní praporčíci působí i u jednotlivých jednotek české armády.

Podle Opaty si armáda na pozice vrchních praporčíků zvyká rychleji, než předpokládal. "Záleží to samozřejmě na podpoře velitelů. Každopádně vrchní praporčíci jsou důležitým partnerem každého velitele, aby udržovali symbiózu mezi důstojnickým velitelským sborem a tím zbytkem většinové armády.