Vojáci zuří: Chceme pomáhat, ale sedíme na pr*eli! Lidé přitom zůstali bez pomoci

"Sedíme tady, s odpuštěním na pr*eli, a nemůžeme zasáhnout. Všichni chceme při povodních pomáhat, máme na to techniku i výcvik. Jenže velení nám nedalo žádný rozkaz, takže tu jen čekáme," říká zklamaně jeden z vojáků rakovnické ženijní jednotky, který si nepřál být jmenován, redakce ale jeho jméno zná.

"Je smutné, že prakticky všechny postižené obce shánějí dobrovolníky, a my tu jen čekáme. Při tom máme všechnu potřebnou techniku a máme na to i výcvik," rozčiluje se rakovnický voják. "Nálada je tady špatná, všichni bychom okamžitě vyrazili na pomoc, ale nechápeme, proč k tomu nedostaneme rozkaz," popisuje ženista z Rakovníku.

"Hlavně, že jsme minulý týden všechnu techniku předváděli na nějaké přehlídce. K čemu? Když ji nevyužijeme v době, kdy je potřeba," povzdechl si člen rakovnické ženijní jednotky.

Ministerstvo obrany si situaci uvědomuje, armáda ale při povodních nemůže sama rozhodnout, kde mají vojáci pomáhat. Vše záleží na hasičích, kteří v rámci integrovaného záchranného systému koordinují pomoc. Vojáci nemohou sami od sebe někam vyrazit, ale musí postupovat koordinovaně s ostatními složkami a nastupují až ve druhém sledu, kdy síly a prostředky záchranného systému nestačí.

"O těchto vojácích samozřejmě víme. Armáda je v pohotovosti. Nemůže vyslat vojáky, pokud to nepotřebuje integrovaný záchranný systém, respektive hasiči. V krizi právě oni říkají, kolik vojáků kde potřebují. V tuto chvíli stačí, přijde-li na ně řada při odklízení následků povodní," řekl mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

V podobném smyslu se vyjádřila i mluvčí generálního štábu armády Jana Růžičková. Ta upřesnila, že v pohotovosti je na základě vládního pověření 2000 vojáků, z toho tisícovka čeká v kasárnách a je připravena být do hodiny na stanoveném místě.

Jsou mezi nimi i ženijní jednotky, které se obvykle využívají až při likvidaci následků přírodní katastrofy: budují například provizorní ubytování a humanitární centra, staví mosty a používají specializovanou techniku při odklízení škod.

"Integrovaný záchranný systém koordinuje všechny složky. Hasiči a policisté zatím vše poměrně dobře stíhají vlastními silami, proto ještě vojáky tolik nevyužívají. Co se týče ženistů v Rakovníku, ti zrovna dostali od hasičů požadavek o převoz humanitární pomoci do obce Tismice u Českého Brodu," přiblížila Růžičková.

Objevily se i zprávy, že podobná situace jako v Rakovníku panuje i v Bechyni na Táborsku, tedy že tam sice vojáci jsou, ale rozkaz k pomoci nedostali. Růžičková ale uvedla, že  vojáci 151. ženijního praporu z Bechyně jsou nasazeni k odstraňování naplavenin v bechyňské čtvrti Zářečí už od úterka. Podle mluvčího Pejška má jít asi o 30 vojáků.

Samostatnou kapitolou je situace v obci Lounky v Ústeckém kraji. Tu, stejně jako desítky dalších, zatopila voda z Labe. Lidé museli narychlo opustit domovy, ve kterých zůstal veškerý jejich majetek.

Lounky byly zaplaveny už při povodních v roce 2002, ovšem žádné protipovodňové zábrany tam dosud nikdo nepostavil. A také o evakuaci lidí se musela postarat obec, hasiče ani armádu tam nikdo neviděl.

Je jasné, že vojáci na místě nemohli pomáhat, když je o to integrovaný záchranný systém nepožádal. Proč ale na místě nezasahovali hasiči? To vysvětlil mluvčí ústeckých hasičů Lukáš Marvan, podle kterého záleží na tom, jak je obec evakuována.

V prvé řadě musí obec varovat obyvatele před záplavovou vlnou. Potom jim musí doporučit nebo nařídit evakuaci, kterou má řídit vedení obce případně ve spolupráci s policií. Teprve když jde o nebezpečnou situaci, kdy se lidé například sami nedokážou dostat ze zatopeného domu nebo je velká voda vyžene na střechu, přicházejí na řadu hasiči.

"Hasiči se na evakuaci podílejí ve chvíli, kdy je oblast zaplavena vodou a lidé jsou zatopeni. Pak je hasiči evakuují čluny, loďmi, eventuálně vrtulníky. A současně musí jít o přímé ohrožení zdraví a života," vysvětlil mluvčí.