Drahoš před soud? Komentátor poukázal na paradox žaloby na Zemana

Přestože Senát podal žalobu, jakožto jediný oprávněný orgán k tomuto činu, k její realizaci je ještě potřeba souhlas ústavní většiny v Poslanecké sněmovně, který však není příliš očekáván vzhledem ke spojenectví prezidenta s největší parlamentní stranou ANO.

Americký komentátor žijící v Česku Eric Best si však všiml jednoho zajímavého paradoxu senátní žaloby.

„Jedním z osmi skutků v ústavní žalobě na prezidenta, již minulý týden schválilo 48 senátorů, je Zemanovo odmítnutí jmenovat v červnu 2013 Miroslavu Němcovou z ODS premiérkou nové koaliční vlády. Podle žaloby informovala Němcová Miloše Zemana, že v parlamentu je pro takovou vládu většina alespoň 101 poslance. V žalobě se píše: „Prezident republiky samozřejmě může usilovat o to, aby se vytvořila jiná většina, složená z jiných subjektů, ale stále musí své úsilí směřovat alespoň k hypoteticky možnému získání takové důvěry. V souzené věci ale bylo zřejmé, že ustavení jiné většiny je fakticky vyloučené,“ poukazuje Best pro The Fleet Sheet na znění žaloby.

Best však s nadsázkou připomněl komentář současného senátora Jiřího Drahoše z doby, kdy vedl předvolební kampaň v rámci posledních prezidentských voleb. V níž vyjádřil distancovaný vztah ke jmenování Andreje Babiše (ANO) premiérem, jelikož trestní stíhání vedené proti Andreji Babišovi je pro předsedu vládu příliš kompromitující a je proti základním pravidlům politické kultury.

„Senátoři v žalobě také uvádějí, že otevřené deklarování vůle nerespektovat ústavní pořádek je samo o sobě porušením Ústavy. Mezi těmi, kteří hlasovali pro odvolání Zemana, byl i senátor Jiří Drahoš. Když byl ještě prezidentským kandidátem, řekl, že by Andreje Babiše předsedou vlády nejmenoval, i kdyby ho o to předseda Sněmovny Radek Vondráček požádal při třetím pokusu. V „souzené věci“ ale bylo zřejmé, že ustavení jiné většiny je fakticky vyloučené. Tím, že hlasoval pro žalobu na Zemana, hlasoval Drahoš vlastně tak trochu i o žalobě sám na sebe,“ udělal si ze senátora legraci v komentáři Erik Best.