Vondra chce jmenovat plukovníka Hněličku brigádním generálem

Stanislav Hnělička byl v roce 1939 při ilegálním opuštění republiky zadržený na rakousko-maďarské hranici. Po čtyřech měsících ve vězení byl umístěný do transportu směr Dachau, ale v Linci ho nečekaně vyložili. Až na třetí pokus se mu podařilo přejít přes Julské Alpy do Jugoslávie a společně se skupinkou Čechů absolvoval přechod přes Řecko a Turecko až do Palestiny.

V lednu 1941 se liberecký rodák, kterému tehdy nebylo ani 19 let, stal jedním z nejmladších vojáků 11. pěšího praporu – Východní pod velením podplukovníka Karla Klapálka. Zúčastnil se všech bojů na Středním východě od Západní pouště až po Tobruk.

Po příjezdu do Británie byl Hnělička zařazený do vznikající Československé samostatné obrněné brigády, se kterou se v roce 1944 zúčastnil bojů v Normandii a o přístavní město Dunkerque. Tady se v jednotce druhého tankového praporu zúčastnil osvobozovacích akcí na západní straně perimetru. Při největším československém útoku 28. října 1944 sám zajal celé družstvo německých vojáků.

Po kapitulaci německých vojsk se ve druhé polovině května vrátil s brigádou do Prahy. V průběhu roku 1945 byl demobilizován a začal v Liberci podnikat s autodopravou. Po únoru 1948 mu byl podnik zabavený. Během komunistické éry byl dvakrát uvězněný, po celou dobu ho navíc provázely perzekuce.

V devadesátých letech pomáhal Hnělička znovu budovat Československou obec legionářskou – Liberec, které nyní předsedá. V roce 2008 mu statutární město Liberec udělilo čestné občanství.

Za hrdinství v boji byl oceněn dvakrát Čs. válečným křížem 1939-1945. V roce 2005 obdržel za bojové zásluhy od francouzského prezidenta Řád čestné legie. V roce 2007 na státní svátek 28. října obdržel od prezidenta Václava Klause nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva.