Česko má dva premiéry, není to úplná rarita. Vzpomínáte?

Situaci, kdy má republika dva premiéry, Ústava ČR přímo neřeší. Hovoří ale o tom, že prezident "pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády". Pověření se vztahuje ke vládě jako celku a končí jmenováním a slibem nové vlády do rukou prezidenta, byť by poté nezískala důvěru Sněmovny. 

Po demisi vlády prezident republiky jmenuje nového premiéra (pověření jednáním o sestavení vlády Ústava nezná a ani neříká, do kdy má prezident předsedu vlády jmenovat). Při svém výběru není hlava státu nijak vázána, existuje ale několik nepsaných zvyklostí, kterými se dosud čeští prezidenti řídili - například po volbách býval jmenován lídr vítězné strany (byl-li ten schopen získat dostatečnou podporu poslanců).

Ústava neurčuje, jak dlouho může nový ministerský předseda hledat členy své vlády. Novou vládu pak jmenuje prezident na návrh premiéra. Prezident nemůže jmenovat nikoho, koho premiér nenavrhl.

V novodobé historii ČR už byla řada případů, kdy země měla nakrátko dva předsedy vlády. Bývalý předseda ODS Mirek Topolánek byl po volbách v roce 2006 sice jmenován premiérem v srpnu, ale až do září vládl kabinet v demisi v čele s premiérem Jiřím Paroubkem (ČSSD). Druhá Topolánkova vláda podala demisi 26. března 2009, ale jeho vláda skočila až 8. května v den jmenování nového kabinetu. Jan Fischer (nestraník) byl přitom jmenován premiérem již 9. dubna 2009.

V červenci 2004 prezident Václav Klaus jmenoval premiérem Stanislava Grosse (ČSSD), ale více než týden ještě vládl odstupující premiér Vladimír Špidla (ČSSD). Dva premiéry při střídání vlád měla země také na přelomu let 1997 a 1998, kdy tehdejšího předsedu kabinetu Václava Klause (ODS) střídal Josef Tošovský (nestraník), či loni v létě, kdy byl Jiří Rusnok jmenován premiérem již 25. června, Nečasův kabinet však vládl až do 10. července, kdy byla jmenována Rusnokova vláda.

1996: Rok, kdy se Sobotka dostal do Sněmovny. A už neodešel

Do ČSSD vstoupil již na gymnáziu a politikem je tak celý život. Jen při studiu na vysoké škole krátce pracoval v několika výrobních firmách a advokátní kanceláři. Do sněmovny se poprvé dostal ze 7. místa na kandidátce v roce 1996 a už z ní neodešel.

Sociální demokracie ho ovlivnila natolik, že jí věnoval i diplomovou práci – nazval ji Vývoj sociální demokracie v českých zemích. Poté zamířil rovnou do rozpočtového výboru, z něhož šel 15. července 2002 na ministerstvo financí.

Jako šéf státní poklady zažil 3 ministry – Vladimíra Špidlu, Jiřího Grosse a Jiřího Paroubka. Hned za prvního šéfa v květnu 2003 přiznal, že své předvolební sliby ČSSD nesplní. "Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí," konstatoval tehdy.

V roce 2003 nepodpořil Miloše Zemana v prezidentské volbě, díky čemuž jsou od té doby jejich vztahy napjaté. O rok později jako ministr podepsal pro stát nevýhodný prodej OKD i s přičleněnými byty. Později několikrát zopakoval, že celý obchod byl v pořádku, informuje CT24.

Se Sobotkou osobně je přímo spojena jen jedna kauza, a to nákup bytu za 7 milionů korun. V červenci 2009 Sobotka přiznal, že si na něj našetřil i z poslaneckých náhrad, které ale mají sloužit jinému účelu, třeba na dopravu, kancelář nebo reprezentaci. "Neznám ústavního činitele, který by plat a náhrady odděloval. Pro využití prostředků není stanovené žádné přesné pravidlo. Zákon jsem neporušil," uvedl tehdy.