KOMENTÁŘ | Sliby, chyby? Sobotkovský obrat premiéra Fialy je výrazem odpovědnosti

Akademicky vzato, v normálním světě normálních lidí je slib řečový akt, při němž jedna osoba ujišťuje druhou (druhé), že v budoucnosti něco udělá nebo naopak neudělá. Vzájemný slib tvoří dohodu, formálněji smlouvu. Nejde o nic jiného, než o performativní výpověď, která zakládá skutečnost nějakého závazku. Tedy alespoň teoreticky, v praxi je to obvykle jinak, jak nás nakonec poučí i lidová moudrost vtělená do výše zmíněného přísloví. 

Jenomže kromě normálního světa existuje i svět politických kampaní. Je plný zářivých barev a budoucnosti, která je krásná. Svěží. Plná báječných věcí, realizovaných nápadů, fungujících a přátelských institucí, totiž světem, ve kterém my nedoháníme ty před námi, ale naopak se stáváme lídry v čemkoli si zamaneme. 

A když jste v politice, občas prostě máte tu smůlu, že vám ty vaše řeči lidi uvěří. A zvolí vás. A pak – nejde to jinak, to je zákon přírody – přijde střet s realitou, která je o dost šedivější, ušpiněnější a složitější, než jste si kdy mysleli.

Dáme si modelový příklad.  

„Zastavíme katastrofální zadlužování naší země, a to bez zvyšování daní“, dušoval se Petr Fiala na podzim roku 2021 v horké fázi předvolební kampaně. Po vyhraných volbách se stejný slib objevil i v programovém prohlášení vlády, kde konstatuje, že „cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“ Lídr koalice Spolu mluvil před volbami i o tom, že „zakopaný pes je na výdajové straně rozpočtu. Jsme připraveni každý rok ušetřit 100 miliard korun.“

Zkraje roku 2023 zní stejný člověk o dost jinak: „„Znamená to velmi odpovědně zvážit, co můžeme udělat na příjmové straně státního rozpočtu, velmi odpovědně zvážit, co můžeme udělat na výdajové stránce státního rozpočtu.“

No prostě se zas jednou ukazuje, jak už řekl v květnu 2003 tehdejší premiér Sobotka: „Sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“ A měl recht on, stejně jako má pravdu dnes Fiala, že tupě netrvá na předvolebních slibech v současné situaci. 

Proč? Důchody, sociální dávky a splátky státních dluhů stojí stát výrazně víc než loni. Zadlužujeme se brutálním tempem. I kvůli velmi vysoké inflaci. Ta automaticky tyto výdaje prudce zvedá a vláda s tím prostě musí něco udělat. A to něco znamená posílit i tu příjmovou část rozpočtu, slibům navzdory.

Jasně, je to nepopulární krok, za který schytají svoje ze všech stran.  

Budou se zvyšovat některé daně, to nepochybně. Budou se škrtat přebujelé národní dotace, což je krok správným směrem. Zvažují se zmrazení některých platů státních zaměstnanců, snižování úřednických míst. 

A já mám za to, že tato vláda, na rozdíl té před ní, se alespoň pokouší o cosi jako rozpočtovou odpovědnost a že bychom jí, navzdory předvolebním slibům, měli držet palce, protože se nás pokouší ochránit před nárazem do dluhové zdi. Nikdo jiný to za ni neudělá. A podívám-li se na současnou opozici, je jasné že ta by současnou situaci jen vylepšila dupnutím na plyn a krasojízdou ke státnímu bankrotu. 

Docela často čtu, třeba na Twitteru, pláč nad tím, jak tahle vláda není pravicová, že jí kdekdo volil kvůli slibům a že je neplní a tak. K tomu jen tolik - vnímat svět čistě optikou levicové, pravicové, nebo jakékoli jiné ideologie je prostě stupidní. Tvářit se, že předvolební sliby jsou beze změny aplikovatelné na změněnou situaci, je stupidní na kvadrát. 

My tu nehrajeme aktuálně hru na pravici a levici, my se snažíme uhnout z trajektorie řeckého scénáře státního krachu. Kdo to nechce vidět, asi to neuvidí, ale momentálně máme k tomuhle nejlepší možnou vládu. Babiš by s klidem rozhazoval dál, v plné rychlosti to narval do dluhové zdi, řekl sorryjako, sbalil Monike a odjel kempovat na Riviéru.  O Tomiově partě není třeba mluvit vůbec. 

A to je všechno. 

Nikdo jiný tu není. 

Vím, že se vám to – stejně jako mě, nakonec – nelíbí, protože se nás dopady úsporného balíčku tak či tak dotknou. A to je prostě nepříjemné. Ale někdo to udělat musí. A jak se u nás v kraji říká, kdo chce z krávy mléko, musí občas vykydat hnůj. 

Třeba ten po Babišovi, žejo.