Paroubek chce být europoslancem, povede kandidátku LEV 21

Paroubek (61) do nejvyšší politiky naplno vstoupil v dubnu 2005 a již brzy se stal těžko přehlédnutelným politikem. Byl premiérem a předsedou nejsilnější politické strany, dnes ale bývalý sociální demokrat nepatří mezi hlavní politické hráče. Po odchodu z ČSSD spoluzaložil stranu LEV 21, která ale v říjnových volbách do Sněmovny získala jen 0,07 procenta. Paroubek na poslance nekandidoval.

V kampani před volbami do europarlamentu se chce LEV 21 zaměřit na řešení vysoké nezaměstnanosti a tvorbu pracovních míst, téma zvýšení kvality života a životní úrovně lidí, ochranu spotřebitele uskutečňovanou podle vzoru nejvyspělejších zemí EU, včetně ochrany pracovního trhu a boj proti kriminalitě a terorismu.

Rok 2014 bude takzvaný supervolební. Voliči budou moci jít k urnám hned několikrát – kromě květnových voleb do Evropského parlamentu budou Češi vybírat nové obecní zastupitele a třetinu senátorů. Voliči šli navíc letos k urnám také v rámci prezidentských a sněmovních voleb.

Ne všem volbám je však mezi Čechy přikládána stejná váha. Volební účast v evropských volbách je tradičně nižší, než v těch národních. V roce 2009 přišlo v Česku k urnám pouhých 27,5 % oprávněných voličů, což je méně než polovina, než je tomu v rámci sněmovních voleb. Vůbec nejmenší procento se účastnilo eurovoleb na Slovensku, tam se k urnám dostavilo pouhých 17 % dospělých osob. Celoevropský průměr činil 43,1 %, uvedl EurActiv.cz.

Podle Lubomíra Kopečka, politologa Masarykovy univerzity, je jedinou cestou, jak zvýšit volební účast, zavedení volební povinnosti. „To je ale politicky ve většině zemí Evropské unie neprůchodné," řekl EurActivu. V evropské osmadvacítce je povinná volební účast v Belgii a Lucembursku.

Kopeček se domnívá, že se nejedná pouze o problém veřejnosti, ale mnohdy i efekt velmi rychlé integrace. „Ta se mnohdy odehrála a odehrává na politické a ekonomické rovině, aniž by ovšem vznikl evropský lid. To není záležitost jedné či dvou generací," uvádí a dodává, že běžný Čech, stejně jako Dán či Francouz, stále většinou primárně vnímá svůj vlastní národní kontext. Ostatní ho příliš nezajímá.