KOMENTÁŘ | Strach z budoucnosti žene Babiše do komunistické náruče, která degraduje armádu

V den devítiletého výročí smrti prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, bojovníka proti komunistické zvůli, se v zemi rozlila rudá barva, která v dějinách nikdy neznamenala nic dobrého. Disidentův protivník se v pátek, kdy lidé uctívali statečného muže, ujal v zemi fakticky moci. Havlův soupeř oslabil armádu, kterou po Sametové revoluci zakladatel Charty 77 postrčil do NATO. A to vše se odehrálo v čase smutného jubilea prezidentova odchodu. Tak absurdní situaci by zřejmě ani proslulý dramatik nedokázal do svých divadelních her zakomponovat.

Vláda místo vděku za pomoc plivla vojsku do tváře

Bohužel premiér Andrej Babiš, který se za minulého režimu zapletl s StB a v kapse nosil zářivě rudou knížku KSČ, se nezastaví před ničím. Pokud se mu nedaří prosadit plán, který si předsevzal, je ochotný se upsat i ďáblovi. A když hrozilo, že komunisté neschválí děsivý státní rozpočet, pokud Armádě České republiky neodebere 10 miliard korun, nezaváhal. Běžel se schoulit do komunistické náruče, která jej nakonec ve Sněmovně podržela, a pošlapal listopadový odkaz.

Ukázal, jak je pro demokracii a svobodu nebezpečným člověkem. Smutné je, že na odstřelu armádního rozpočtu se podílí i ČSSD jako koaliční vládní partner. Za tři a půl roku trvající bezradnost, jak se vzepřít hnutí ANO, zřejmě zaplatí vysokou cenu. Její voliči, kteří se tenčí, mohou být znechuceni, že jsou stále v Babišově vleku a vše mu odkývají. Sice remcají, ale nakonec vždy s ním souhlasí.

Ministerský předseda pozbyl jakékoli důvěry, protože ještě o minulém víkendu sliboval, že armádu v souvislosti se schvalováním rozpočtu neochudí. Tvářil se, že tentokráte KSČM, která vládu drží při životě, se postaví a nepodřídí se. Zachoval se podobně jako komunistický prezident Antonín Zápotocký, který ještě v pátek 29. května 1953 veřejně tvrdil, že žádná měnová reforma nebude, aby v pondělí 1. června téhož roku ráno lidé zjistili, že jejich úspory nemají téměř žádnou cenu a z mnohých se stali žebráci. Je smutné, že ani na sklonku roku 2020 nemá slovo předního čelního politika žádnou váhu. Proto žádný racionálně uvažující generál už nemůže věřit slibu, že peníze se vojsku po určitém čase vrátí. Jedná se zřejmě o pohádku, která se hodí do předvánočního období, ale nikoli do současné reality.

Armáda může odebrání desetimiliardové částky, která se v celkovém rozpočtu jeví jako naprosto nicotná suma, považovat za obrovský podraz. Je to hlavně ona, která při koronavirové pandemii s lékaři a zdravotníky pomáhá zdecimovanému národu. Pokud například covid-19 zaútočí na domovy seniorů či nemocnice, ví stát, kam zavolat a koho povolat. Vláda místo vděku doslova plivla vojsku do tváře. Může to znít jako otřepané klišé či laciná fráze, ale je to naprosto odpovídající příměr.

Pátečním verdiktem ztrácí obrana lesk, který si vydobyla na bojových misích. Na nich jsou čeští vojáci bráni jako jedni z nejlepších a nejschopnějších. Navíc před zahraničními veliteli udivují svou improvizací, jaká je ostatním armádám cizí. Pokud se rozbije bojové vozidlo během akce, při níž není zajištěn servis, jsou to vždy Češi, kteří vyskočí a jdou problém odstranit. Dokáží si poradit v každé situaci, proto jsou pro partnery tak cenní.

A nyní hrozí, že jejich účast bude limitovaná. Trpělivost vedení NATO není bezbřehá. Stáváme se totiž chronickými neplatiči výdajů na svoji obranu. K částce dvou procent z HDP (hrubý domácí produkt), k níž jsme se zavázali, máme kosmicky daleko. Nestydíme se nechat si za svou bezpečnost platit od jiných a bude i hůře. Je to obdobné, jako bychom slíbili, že pozveme přátele na oběd, ale během něho bychom si slib rozmysleli a útratu nechali na partnerech. Armáda je momentálně oslabená, nemůže uskutečňovat další projekty, včetně modernizace techniky. Bez deseti miliard jí hrozí vážné ochromení v její činnosti.

Zatímco u ní zavládlo zděšení, komunisté mohou začít otvírat šampaňské. Včera se jim povedl dokonalý marketingový tah, za který žádné PR agentuře nemuseli zaplatit ani korunu. Povodili si Babiše, ukázali, kdo vlastně zemi řídí, a zároveň si napsali předvolební kampaň, která je může ponechat ve Sněmovně. Přitom vše vypadalo, že země už od nich bude mít pokoj, protože se třemi procenty mířili do propadliště dějin.

Hrozí, že KSČM díky škrtu posílí

Demokraticky smýšlející volič musí posmutnět, protože je jasné, že po pátku strana, která se nikdy nedistancovala od vražedné a zlodějské KSČ, s největší pravděpodobností posílí. Na rudých sekretariátech už ví, jakou rétoriku před volbami zvolí. Budou upozorňovat, že to byli právě oni, kdo před Vánocemi zarazili deset miliard korun, které by šly do imperialistického vojenského paktu NATO, a zařídili, že díky zmíněnému obrannému škrtu zamířily na boj s koronavirem. Jistě se budou pasovat do role spasitele národa. A pokud uspějí, může si Babiš na svoji vizitku kromě titulu premiér připsat i novou funkci znějící PR manažer KSČM. Je to totiž on, kdo jí umožnil, aby se restartovala. Dal jim tak předčasný dárek ke stoletému výročí zrůdné ideologie, které připadá na květen příštího roku.

Každému musí být jasné, že za odebráním deseti miliard české armádě stojí nepřátelské země, kterým se nezamlouvá, že Česká republika je součástí NATO. Naznačila to i předsedkyně sněmovního Výboru pro obranu Jana Černochová z ODS. Nemusíme opatrně našlapovat, abychom dospěli k názoru, že oním nepřítelem je především Rusko. Země, která se těší přízni na Hradě. A to natolik, že nedávno prezident Miloš Zeman zaúkoloval Bezpečnostní informační službu (BIS) a žádal po ní jména ruských agentů i detaily živých operací.

Po pátečním odebrání deseti miliard české armádě se do světla ještě většího podezření dostává listopadová návštěva prezidentova ekonomického poradce Martina Nejedlého. Původně měl tehdy letět do Moskvy kvůli tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, ale co přesně v ruské metropoli vyjednával, není jasné. Je možné, že se mohlo hovořit i o české armádě, včetně jejího financování. Ovšem to jsou jen domněnky, které však v souvislosti s celkovým kontextem nemusejí být tak úplně zcestné.

I když Babišovo spolčení s komunisty je odporné, dává logiku. Před blížícími se sněmovními volbami hraje vabank. Dobře si uvědomuje, že opoziční koalice mohou zabránit, aby byl první na pásce. Pokud by prohrál a změnila by se exekutiva, lze predikovat, že by se například díky Čapímu hnízdu mohl dostat do vážných problémů. Stačí se podívat na Slovensko, jak se po nástupu nové garnitury změnily poměry. Dříve nedotknutelní, jako například spolumajitel slovenské investiční skupiny Penta Jaroslav Haščák či prokurátoři, jsou zatčeni a bez milosti vyšetřováni. Zcela reálně jim hrozí vězení. Proto je pro Babiše klíčové, aby měl schválený rozpočet a mohl třeba znovu podpořit seniory, neboť se jedná o skupinu, kde má stále ještě příznivce.

Možný strach z budoucnosti zřejmě Andreje Babiše bude čím dál více hnát do komunistického objetí. Jeho odvrácení od armády jej ale nakonec může zdrtit. Mnozí Češi jsou naštěstí i jednatřicet let po revoluci na komunisty alergičtí a kdo se s nimi paktuje, může vidět červenou kartu. I když se Babiš nyní může cítit jako vítěz, když má schválený rozpočet, na podzim může být poraženým. Kdo se neštítí spolupráce s KSČM a souhlasí s finančním oslabením armády, jež je součástí NATO, si vlastně ani nic jiného nezaslouží.