KOMENTÁŘ | Komentář: Zláme lidem vládní nařízení vaz? Některé restaurace neotevřou, hosté prchnou

Štamgasti jsou sice natěšení, ale hospodské, které doposud držel nad vodou prodej jídel a pití z oken a od 11. května mohli někteří své věrné pozvat na zahrádky, svírá strach. A oprávněně. Je jim jasné, že po otevření jejich podniků se jejich finanční situace rázem nezlepší. Rozjezd po téměř dvou a půl měsíční pauze vynucené koronavirovou pandemií bude pomalý a hlavně nejistý. Řada hygienických opatření, která musejí být ve vnitřních prostorách nastolena, bude restauratéry i hoteliéry brzdit. Jsou ale nutná, když skončil nouzový stav a na ulici už od pondělí můžeme roušky odhodit? Hospodským, kteří vší silou udrželi svoji živnost při životě, mohou definitivně zlomit vaz, hosté se jich leknou a z lokálu prchnou.

Je to opravdu podivné. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se pomalu bije v prsa, jak jeho resort zvládl koronavirovou krizi a tvrdí, že národ nad infekcí zvítězil, ale hospodští asi představují jinou kategorii. U nichž se virus zřejmě i nadále zabydlel. Jinak si nelze vysvětlit, proč po nouzovém stavu musejí být odstupy mezi stoly, což některé provozovny okrade o polovinu míst a promítne se to i na jejich výdělku. Pokud kabinet Andreje Babiše vyhlašuje, že se pondělkem vracíme do normálního života, tak si toto prohlášení mnozí představují tak, že návrat už nebude provázen žádnými opatřeními, které hosty i personál budou limitovat.

Kolik toho objednat? Kuchař vezme síťovku a vyrazí pro brambory

Živnostníci i hoteliéři mají oprávněný důvod se bát, co se stane, až zákazník uvidí, že obsluhující mají zakrytá ústa i nos a personál může hosty napomenout, aby si v době, kdy nekonzumují jídlo či nepijí, nasadili roušku a budou kontrolovat, zda užili dezinfekci. Méně informovaní klienti si to vyloží tak, že v podniku je stále velké riziko nákazy a na prahu vchodu se otočí zpět a odejdou, aby neriskovali své zdraví. Navíc někteří si návštěvu své oblíbené hospůdky a milovaného jídla nemohou dovolit, neboť krize jim dokonale vysála jejich účet.

Do toho restauratéři nemohou počítat se zahraniční klientelou, neboť okolní státy jako Maďarsko, Polsko a Slovensko mají hranice stále uzavřeny. Většina cizinců sice po 26. květnu, kdy stát hodlá otevřít hraniční přechody, sice může přijet, ale stejně jako vracející se čeští občané se musejí prokázat negativním testem na covid-19,což může mnohé turisty odradit. Proto někteří šéfové v centru Prahy ani po uvolnění dalších restrikcí neotevřou.

Už tak ustarané majitele, provozní či manažery podniků potrápí každý večer otázka, kolik toho na následující den mají objednat. Nemohou si dovolit po měsících bez příjmu objednat zboží, které neprodají. A tak mohou vznikat komické situace, kdy vedení podniku, když budou docházet například brambory, vyrazí do večerky k vietnamským obchodníkům, aby je tam pořídili. Anebo je obstará kuchař, sáhne po síťovce a půjde. Cestou do obchodu pro ně si venku bude moci už sundat ústenku, aby se nadechl čerstvého vzduchu, když před tím hodiny musel s ní trávit v dusné a rozpálené kuchyni. Alespoň nějaká výhoda!

Restauratéři i hoteliéři se cítí ukřivděni, že vnitřek jejich podniků se otevírá až v poslední vlně uvolňující restrikční opatření. Právem nerozumí, proč například obchodní centra či kadeřníci už čtrnáct dní mohou vydělávat, zatímco ti, kteří nemají zahrádky, byli doposud závislí jen na žíznivých a hladových oknech. Dokonce se všech podniků nedávno zastal předseda ústavně-právního výboru Sněmovny Marek Benda (ODS), který tvrdí, že považuje za protiústavní, že po konci nouzového stavu omezuje chod restaurací a dalších ekonomických odvětví jen opatření ministerstva zdravotnictví. Benda uvedl, že opatření resortu mají sloužit jen k izolaci zdrojů nákazy novým typem koronaviru, nikoliv k plošnému uzavírání provozoven.

Vata došla, přesto je Úřad práce ČR větším strašákem než další injekce

Je patrné, že majitelé hospod, restaurací či hotelů mohou zaplavit soudy případnými žalobami o náhradě škody kvůli rozhodnutí státu, který v souvislosti se šířením koronavirové nákazy jim nařídil uzavřít provozovny. Ale třeba bude část justice sdílet humorný názor ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO), že obchodníci musejí počítat s tím, že nějakou dobu nemusejí podnikat a musejí mít takzvanou vatu na přežití. Nevím, jaké finanční zásoby by musel hospodský na kontě mít, aby dva a půl měsíce, kdy měl převážně zavřeno, mohl platit mzdu personálu, pronájem a další náklady spojené s podnikem. Paní ministryně, jež zřejmě po domluvě od premiéra Babiše své předchozí sdělení v nedělním pořadu Partie na televizi Prima poupravila o to, že pokud podnikatelé budou škody mít, mají se obrátit na soudy a prokázat je, asi nikdy nepodnikala. Jinak by na stejné televizi rovněž nemohla prohlásit další moudrost, a to že vláda firmám, podnikatelům i živnostníkům udělala takové úlevy, že si nemohou stěžovat. Národ tak v krátké době už podruhé pobavila či živnostníky spíše opakovaně rozplakala.

A slzy si stále otírají i majitelé barů, kteří stejně jako restaurace musejí mít od 23. hodin do šesté ranní zavřeno. Zřejmě v této době hrozí, že se koronavirus znovu silně probudí a začne útočit. Kdo byl někdy v baru, moc dobře ví, že ten pravý ruch se v nich rozjíždí až kolem půlnoci a o víkendech ještě později. Co tedy barmani vydělají? Anebo si vláda skutečně myslí, že lidé kolem poledního ukončí svoji práci a vyrazí na panáky? Když stát tvrdí, jak se situace lepší, jakým právem někomu přikazuje, kdy má zavřít? Zvláště, když nouzový stav skončil, to je opravdu zřejmě na hraně protiústavnosti. Je to stejně nelogické, jako by taxikář nesměl v této době jezdit, protože na noční magistrále právě v tento čas hrozí, že vir zaútočí. Svoboda podnikání prostě vypadá jinak, to ať se na mě nikdo nezlobí.

Je na čase, aby epidemiologové ve spolupráci s vládou řekli na rovinu, jak boj s koronavirem vypadá. Pokud jsou i nadále nutná takto přísná hygienická opatření, potom asi nelze hovořit o tom, že jsme vir, který způsobuje onemocnění covid-19, porazili. Opravdu povinné nošení roušek hostů i personálu na obličeji i neustálé užívání dezinfekce, nesvědčí o tom, že se pondělkem vracíme do zcela normálního života. Anebo to vláda říká jen proto, že už nemá ve státní kase další finanční prostředky, jak pomoci postiženým podnikatelům? Pokud by obchodní situace pro živnostníky, podnikatele nebyla i nadále příznivá, měl by kabinet najít další miliony na záchranu soukromého sektoru. Pořád by to bylo lepší, než kdyby tito lidé i se svými zaměstnanci skončili na Úřadu práce České republiky. To by se státu  pořádně prodražilo, a to více než další finanční injekce. O tom není pochyb...