ROZHOVOR | Někdy seču trávu, jindy volám na vnitro, říká pro EZ benjamínek mezi starosty Pavelka

Nepůsobí vůbec vyjukaně či zmateně. Benjamínek mezi starosty v celé zemi svá slova pečlivě váží, do některých odpovědí se ponoří s nádechem filozofa. Tomáš Pavelka se ale zároveň nebojí říci nahlas svůj názor. Příznivec hnutí STAN se ostře pustil do vlády, a to kvůli návrhu kompenzačního bonusu, který mají živnostníkům po koronavirové krizi vyplácet z jedné třetiny obce a kraje. „Je jasné, že OSVČ nenecháme padnout, ale mrzí mě, když vidím na tiskové konferenci členy vlády, jak oznamují, že jdou zachránit OSVČ a pak jde pomoc z rozpočtu samospráv. Přitom schodek státního rozpočtu má i tak činit okolo půl bilionu korun,“ konstatuje pro EuroZprávy.cz nejmladší starosta v zemi Tomáš Pavelka, jenž zodpovídá za Mořice ležící na Hané v Olomouckém kraji.

Do suveréna má však student práv v Brně na Masarykově univerzitě hodně daleko, vyvěrá z něj pokora. Možná i právě proto, že řada starostů už skončila ve spárech orgánů činných v trestním řízení. „I když studuji práva, nechám si rád poradit, nestydím se třeba kontaktovat právní poradnu pro obce anebo zavolat s nějakým dotazem přímo na ministerstvo vnitra či se poradím s ostatními zastupiteli,“ praví předseda spolku Mladí starostové a nezávislí, který se 4. května stal vcelku nečekaně starostou Mořic, a to v 21 letech. Nechtěně k tomu přispěl tehdejší první muž obce Martin Obruča, jenž chtěl i v době koronavirové krize začít okamžitě rekonstruovat chodníky, odmítl údajně počkat na podzim a to bez ohledu na rozpočtový výpadek příjmů. Tento plán se ostatním zastupitelům nelíbil, proto a kvůli dalším důvodům byl odvolán.

Starosta Pavelka je v jednom kole. A není divu. Kromě vedení obce a šéfování už zmíněného spolku Mladí starostové a nezávislí studuje práva, je předsedou krajské rady STAN Olomouckého kraje, vykonává funkci člena Svazu knihovníků a informačních pracovníků, byl jmenován zástupcem Mládeže děkanátu Prostějov, rovněž je pověřencem pro ochranu osobních údajů, působí jako lektor v projektu Vzdělávání zástupců a zastupitelů obcí I. typu, spravuje farnosti Nezamyslice na Hané webové stránky, je členem TJ Sokol Mořice a v Zámecké knihovně Mořice je knihovníkem. „Právě tuto funkci už nestíhám vykonávat, proto jsem na ni nechal vypsat výběrové řízení. Je potřeba, aby se tomu věnoval člověk na plno, a ne jen když mu zbyde čas. V knihovnictví však chci zůstat. Co se týče studia práv, na fakultě mně vyšli vstříc a mám individuální plán. Jinak funkce starosty je dost flexibilní, a tak se mohu věnovat i jiným aktivitám,“ vysvětluje, jak vše skloubí dohromady.

Tomáš Pavelka, jemuž patří primát nejmladšího starosty v České republice, se oproti svým vrstevníkům liší nejen vystupováním, ale i tím, že nemá finanční tíseň. Jako starostovi obce do 600 obyvatel mu dle tabulek náleží 48 244 Kč měsíčně. „Nechci, aby to vyznělo nějak pohrdavě, ale pro mě to není novinka, pracuji už dlouhodobě. Rozhodně ani nyní nerozhazuji, ale musel jsem si koupit auto a další věci potřebné k práci a životu. Jinak i šetřím na horší časy a ještě připravuji jeden graficko-fotografický projekt.“ Nouzi díky své funkci nemá ani o děvčata, i když má už dva a půl roku přítelkyni. „Je pravda, že jsem teď v regionu trochu známější, ale že bych přišel za hezkou slečnou a řekl: Já jsem ten nejmladší starosta v zemi, tak to dáme dohromady, to v žádném případě. Navíc mám skvělou partnerku,“ zdůrazní benjamínek mezi starosty.

VADÍ MU, JAK SE VLÁDA CHLUBÍ FALEŠNOU PODPOROU PRO OSVČ

Pane starosto Pavelko, chci se zeptat...mimochodem už jste si za měsíc, co jste ve funkci stihl zvyknout na toto oslovení?

Pořád mně to v uších zní dost podivně. Když sedím za stolem v úřadu, tak to ještě jde, i když mám stále pocit, že jsem zde jen na návštěvě. Pokud ale jdu na ulici a někdo na mě zavolá: Pane starosto, je to horší. Déle mně trvá, než si uvědomím, že to míří na mě. Kdy jsem ale opravdu v rozpacích, pak je to v momentě, kdy mně tak říkají senioři anebo děti v naší mateřské školce. Já se ale domnívám, že funkce starosty není o oslovení, ale o tom opravdu pomoci lidem, aby se jim žilo lépe. Jsem tu pro ně čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, dle zákona.

Dobře, tak teď se chci už opravdu dotázat, co vás od 4. května v pozici starosty nejvíce překvapilo?

I když v Mořicích mám se všemi dobré vztahy, měl jsem strach, jak mě jako mladého starostu lidé přijmou. Obával jsem se, aby někdo neustále nepoukazoval na můj věk. Nic takového se nestalo. Byl jsem překvapený upřímností občanů, jak mně ke zvolení gratulovali a pochopili, že se nad nikým nechci vytahovat, ale mým úkolem je pomáhat. Zjistil jsem ale, jak rozmanité je být starostou. Někdy sečete na traktůrku trávu, pak voláte s dotazem na ministerstvo vnitra, sotva zavěsíte, řešíte odvoz kontejnerů a smetí, či pomáháte lidem sepisovat různé ohlášky, třeba, že budou dělat stavební úpravy a podobně. Baví mě i práce v terénu.

Musel jste po předchozím starostovi Martinu Obručovi, který byl zastupiteli nečekaně odvolán, vyřizovat hodně agendy, jež po něm zbyla?Zásadně nikoho nepomlouvám, proto odpovím následovně: každý člověk má určitý styl své práce a tomu druhému nemusí úplně sedět či vyhovovat. Je ale také nutné si uvědomit, že řadu věcí zdržela či odložila koronavirová pandemie. Proto po panu Obručovi zbyly asi dvě desítky věcí, které jsem už z většiny stihl vyřídit.

Jak vlastně na vaše zvolení reagovali vaši rodiče? Nedovedu si představit, že bych ve vašem věku přišel domů a v předsíni bych řekl: Ahoj, právě se ze mě stal starosta.

Samozřejmě, že byli rádi, ale já už v zastupitelstvu pracuji dva roky, a tak zase tak překvapeni nebyli. Překvapila mě ale jiná věc.

Jaká, jestli ji můžete prozradit?

Ano, potěšilo mě, jak se mě zastali spolužáci na fakultě. Šlo o to, že se na facebooku pod příspěvkem, tuším, ostravské České televize, do mě někteří diskutující naváželi, že na tuto funkci nemám žádné zkušenosti i předpoklady, nevychoval jsem žádné děti a nemám ani dokončené vysokoškolské vzdělání. Přátelé hned zaplavili diskuzi příspěvky, že mě znají, že to zvládnu a ať kritici nemají péči. To bylo milé, stejně jako zjištění, jak moc za mnou stojí moje přítelkyně.

Obavu, že budete ušlápnutým starostou bez jasného názoru, jste rozptýlil 26. května, kdy jste si na facebook vyvěsil, že toto datum se stalo černým dnem pro obce. Narážel jste tím na návrh vlády, aby se na kompenzačním bonusu pro OSVČ po koronavirové krizi podílely jednou třetinou obce i kraje. Hrozí tak, že se obecní rozpočet přiškrtí a nezbude na výstavbu hřišť, rekonstrukce a podobně. Vláda sice slibuje, že peníze vrátí formou dotace...

Je jasné, že OSVČ (Osoby samostatně vydělečně činné-pozn. red.) nenecháme padnout, ale mrzí mě, když vidím na tiskové konferenci členy vlády, jak oznamují, že jdou zachránit OSVČ, a pak jde pomoc z rozpočtu samospráv. Přitom schodek státního rozpočtu má i tak činit okolo půl bilionu korun. Jde o falešnou podporu ze strany státu. Lidé, kteří se o tuto problematiku tak nezajímají, si to mohou vykládat tak, že nechceme peníze pro OSVČ uvolnit a mají nás za zloduchy. Tak to ale není. Bohužel kompenzační bonusy nám ovlivní naše plány. Měli jsme schválenou dotaci ve výši 350 tisíc korun na I. etapu budování víceúčelového hřiště v obci. A nyní stejná částka padne na podporu živnostníkům, tedy OSVČ, a tak budeme muset výstavbu odložit. Naštěstí dotaci musíme vyčerpat až do 30. června příštího roku, a tak doufáme, že do té doby budeme mít peníze na hřiště k dispozici.

ABY NESKONČIL PŘED SOUDEM, VŠE OVĚŘUJE A KONTROLUJE

Řada starostů, zvláště malých obcí, se už ocitla před soudem. Nikoli, že by si chtěli úmyslně přilepšit, ale dopustili se závažné chyby pramenící z neznalosti. Neděsí vás to?

I když studuji práva, nechám si rád poradit, nestydím se třeba kontaktovat právní poradnu pro obce anebo zavolat s nějakým dotazem přímo na ministerstvo vnitra a za deset minut mám po problému. Nebo se obrátím na stavební úřad, pokud mně něco není jasné. Rovněž se často poradím s ostatními zastupiteli. Je ale pravda, že když jsem viděl vyčíslen majetek obce, tak jsem zalapal po dechu. Není to sice žádná astronomická částka, ale když si uvědomíte, že za vše nesete právní odpovědnost, pak to s vámi trochu zamává. Opravdu se tedy vyplatí si všechno ověřovat a kontrolovat.

Nemáte problém zadávat pracovní úkoly či pokyny mnohem starším podřízeným, kteří by mohli být vašimi rodiči?

Kdyby jen rodiči (smích). Ale vážně. My se v obci, která má kolem pětistovky obyvatel, všichni známe, ti starší mě pamatují od narození. Všichni teď rozumí, že jsem jejich zaměstnavatel a že úkoly, které jim zadávám, nejsou pro mě, ale pro všechny v obci, aby se zde žilo lépe. Zatím vše probíhá v přátelské rovině. Ale není to tak, že bych chtěl mít poslední slovo. Když se mě někdo zeptá: Starosto, jak to chceš udělat?, pak ho hned zarazím a řeknu, že mě zajímá názor všech a poradíme se. Není to tak, že funkce starosty vás automaticky pasuje do role moudré a neomylné osobnosti. Tak to skutečně není.

Kolik času trávíte na úřadě?Za ten více než měsíc, co jsem ve funkci starosty, tak jsem tam každý den. A to i o víkendech a svátcích. Pořád je co řešit. Koneckonců starosta podle zákona musí být svým občanům k dispozici čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnů. Nikde nevíte, kdo a kdy vás bude potřebovat. Ale nejde to tak pořád, postupně se fungování usazuje.

Kdy jste vlastně zjistil, že vás politika zajímá?

Asi ve čtvrté třídě. Už jako desetiletý jsem každou neděli sledoval na České televizi diskuzní pořad Otázky Václava Moravce. Od té doby jsem četl noviny a vyhledával v nich články, jak o celostátní, tak i komunální politice. Od dětství jsem se podílel na dění v Mořicích. Tehdejší starosta pan Jaroslav Knap mně umožnil podílet se na pořádání společensko-kulturních akcí, na některých mně dokonce svěřil i jejich moderování. A od dvaceti let zasedám v zastupitelstvu.

PANÍ ŘEDITELKO, MÁTE VE ŠKOLCE DOSTATEK DEZINFEKCE?

Bavíme se hlavně o komunální politice, což je ohledně vaší funkce logické, ale co ta celorepubliková? Jste příznivcem hnutí Starostů a nezávislých. Měl jste možnost už například hovořit se šéfem hnutí Vítem Rakušanem anebo s místopředsedkyní Věrou Kovářovou?

Upřímně jsem měl velkou radost, když mně tito celostátní politici gratulovali a přáli hodně štěstí. Jsem s nimi v kontaktu. Dokonce paní Kovářová mně sdělila, že přijala mé pozvání a přijede nás do Mořic osobně navštívit. To mě těší. Případnou pomoc mám přislíbenou i od ostatních členů STAN na celém Olomoucku. Je skvělé, že v tom nejedu sám.

Napadá mě, zda o radu například nepožádáte starostu České Kamenice na Děčínsku Jana Papajanovského, jenž do úřadu nastupoval jako třiadvacetiletý a jehož jste připravil o post nejmladšího starosty v zemi? Máte k sobě věkově hodně blízko.

Zatím jsem ho nekontaktoval a upřímně si ani obsah případného hovoru nedovedu představit. Vytočil bych jeho číslo, on by to zvednul a já bych řekl, víte, to vám volá nejmladší starosta v zemi, vám už tento primát nepatří. Zatím to není aktuální, ale nevylučuji, že bych se s ním někdy v budoucnu rád nesešel, abychom se podělili o zážitky, které člověka v této funkci potkávají.

Když si přečtu váš dosavadní životopis, pořád nechápu, jak všechno stíháte zvládat dohromady? Kromě starostování a studia máte obrovské množství aktivit.

Už nedovedu skloubit s ostatními věcmi funkci knihovníka v Zámecké knihovně Mořice. Proto jsem na ni nechal vypsat výběrové řízení. Je potřeba, aby se tomu věnoval člověk na plno, a ne jen, když mu zbyde čas. V knihovnictví chci ale zůstat. Co se týče studia práv, tak na fakultě mně vyšli vstříc a mám individuální plán. Jinak funkce starosty je dost flexibilní, a tak se mohu věnovat i jiným aktivitám. Také v mnoha funkcích nestojí vše na mne, ale na týmu lidí, mnohdy pochopili novou situaci a pomáhají mi více.

Vy jste začal starostovat až v době, kdy už se přes zemi přehnala hlavní vlna koronavirové pandemie. Co ale v souvislosti s jejími následky nyní aktuálně řešíte?

Trochu vás opravím, jako člen krizového štábu obce jsem byl do ní zainteresován od první chvíle, co vypukla. Nyní řeším spíše rozvolňování opatření, které povolila vláda. Například nedávno jsem s paní ředitelkou naší mateřské školy řešil její znovuotevření, zajištovali jsme, aby zde bylo dostatečné množství dezinfekce, nakupovali jsme teploměry, probírali jsme bezpečí dětí.

VYDĚLANÉ PENÍZE ŠETŘÍ A SLEČNY NA FUNKCI NEBALÍ

Nechci, aby následující dotaz vyzněl zle, že vám pronikám do vašeho soukromí. Ale oproti vašim vrstevníkům nemáte problémy s penězi, nemusíte žebrat o kapesné u rodičů či chodit na brigády. Jako starostovi obce do 600 obyvatel vám náleží téměř 50 tisíc korun měsíčně. Co s takovými penězi dvaadvacetiletý mladík dělá?

Nechci, aby to vyznělo nějak pohrdavě, ale pro mě to není novinka, pracuji už dlouhodobě. Rozhodně ani nyní nerozhazuji, ale musel jsem si koupit auto a další věci potřebné k práci a životu. Jinak i šetřím na horší časy a ještě připravuji jeden graficko-fotografický projekt. Přilepšuji si i lektorováním v projektu Vzdělávání zástupců a zastupitelů obcí I. typu. Co je mně ale cizí, je investování do cenných papírů či obchodování na burze. Tomu zatím nerozumím, a tak se do této oblasti vůbec nepouštím.

Setkal jste se po vašem jmenováním už ze závistí ze strany občanů? Jste mladý, máte peníze i ambice.

Zatím ne anebo alespoň do obličeje mně to nikdo neřekl. Na druhou stranu, jestli by někdo na mě útočil a naznačoval, že se mnou má problém, pak není nic jednoduššího, aby kandidoval. A pokud by v komunálních volbách uspěl, vystřídal by mě na mém postu. S tím nemám problém, je přece svoboda a demokracie.

Co byste si přál, aby si lidé, až s funkcí skončíte, s vámi spojovali?

Pokud se mně podaří spojit lidi, přimět je ke spolupráci, připravit stavební parcely pro výstavbu nových domů, přilákat k nám nové občany a vůbec udělat z Mořic malebnou obec, kde se dobře žije, budu spokojen.

Na závěr mně dovolte jednu otázku na odlehčení. Je možné na funkci starosty v tak mladém věku takzvaně balit děvčata?

Takovou otázku jsem tedy skutečně nečekal. Je pravda, že jsem teď v regionu trochu známější, ale že bych přišel za hezkou slečnou a řekl, já jsem ten nejmladší starosta v zemi, tak to dáme dohromady, to v žádném případě. A ani to zkoušet nehodlám, protože mám skvělou partnerku, s níž si báječně rozumím.