Komunista promluvil o budoucnosti Čechů. Raději to nečtěte

Adam zavzpomínal na dobu před dvaceti pěti lety, kdy se sliboval blahobyt pro všechny. Nyní ale podle něj život ukazuje, jaká lež to byla. "Milion a půl českých občanů podle Českého statistického úřadu žije v chudobě. Nedávno se objevila v České televizi zpráva, že některé děti ve školách nedostanou oběd, protože jejich rodiče jim je nemohou zaplatit. Nyní ČT radostně oznamuje, kolik tun potravin jsme dokázali vybrat pro ty, kteří nenakrmí ani děti, ani sebe," píše ve svém komentáři.

Upozorňuje také na varování sociologů, kteří tvrdí, že alarmujícím způsobem narůstá množství lidí, kteří pracují za tak málo peněz, že nejen nežijí v blahobytu, ale prostě se ani neuživí. "Říkají těmto lidem „pracující chudoba". K těm připočtěme možná už dva miliony nezaměstnaných (počítáme-li i ty, kteří mají živnostenské oprávnění, ale nemají práci, a další, kteří nejsou vedeni ve statistikách nezaměstnanosti). Kolik lidí se už brzy přidá k tomu 1,5 milionu občanů živořících v bídě? A kdy čeká pád do bídy či prostého přežívání zbytek českého národa?" ptá se poslanec.

Znovu by se podle něj měly připomínat slavné projevy Václava Havla, například ten novoroční z prvního dne roku 1990. "Co říkal a o jaké republice snil náš vzor? 'O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí'," cituje poslanec Havlova slova.

"Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný," přidává dále projev ve Federálním shromáždění 23. 1. 1990.

"Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte," přidává Adam slova z listopadu 1989 z Letenské pláně. Dodává, že tehdy jsme jsme být opatrnější a více uvažovat, teď už je prý pozdě.

"Z tehdejších snů, které si už dnes nikdo nepřipomíná, protože má většinou starost o holé živobytí, si ale můžeme znovu vybavit, co jsme tenkrát chtěli. A uvědomit si, že se to nezměnilo. A že to nemá nic společného s noční můrou, která nás pomalu začíná obklopovat. A že už je nejvyšší čas, aby se český národ vydal opačným směrem, než vede cesta do propasti kolektivní, generační chudoby," uzavírá poslanec.