KOMENTÁŘ | Česko ochromila stávka. Má Fiala pravdu, když zmiňuje politické ambice odborářů?

A teď navíc, dle odborů, chudnou prý i firmy. Tedy ti, proti kterým jsou většinou odbory zaujaty. To si řeknete, že to je přece od odborářských šíbrů pěkné, že se tak starají. Jenže, s tou chudobou je to možná všechno jinak.

Jistě, dávám hned zkraje za pravdu všem těm, kteří namítají, že ohledně inflace jsme v porovnání s jinými zeměmi Evropské unie pořád mezi těmi s tou nejvyšší, že ceny energií, potravin i dalších položek v Česku ne a ne klesnout, a že podpora pro lidi nebo firmy v nouzi tu je nic moc a že výhledy do dalších měsíců nenaznačují vůbec nic příznivého. Tak proč si nekopnout do mrtvoly a „nevydojit“ od státu v téhle chvíli všechno co jde, ne? Ať to stojí, co to stojí. A je jedno, ať se to někomu líbí nebo ne a argumentuje různými návrhy a přesuny, že stát peníze nemá. Nemá. A kde nic není, tam se rozdávat prostě nebude. Jsme ale skutečně tak chudí, jak to v barvách vykreslují odboroví předáci, či opoziční politici?

Zářijový průzkum agentury Median ukázal, že přes 25 procent tuzemské populace v boji s inflací zvažuje investice do zlata, 22 procent lidí chce pak peníze uložit do nemovitostí nebo na termínovaný vklad. Jistě namítnete, že jde o záměry, ne skutečné investice. A že reálně se hodnota investic nemusí shodovat se záměry lidí. Ale nechť. Jiné statistiky pak ale ukazují, že letos v srpnu měl objem obchodů s kryptoměnami v naší domovině hodnotu 230 milionů korun. A i když je prý znát určitý pokles, pořád jde o dvě stě třicet milionů. Nebo dál. Začátkem listopadu vydal tuzemský finanční regulátor, Česká národní banka, zprávu, která říká, že „míra úspor domácností dosahovala ve druhém čtvrtletí 2023 téměř 19 % a pohybovala se zhruba o sedm procentních bodů nad dlouhodobým průměrem.“ 

Faktem je, že odbory a opozicí vyřvávaný pojem chudoba lze nahradit v jistém smyslu inflací. A ta od začátku letošního roku postupně klesá, v září činila dokonce 6,9 procenta a v říjnu 8,5 procenta. Ale i tak ji podle dříve jmenovaného průzkumu považuje 60 procent lidí za problém z hlediska zdražování i z pohledu znehodnocení úspor. Zároveň okolo 25 procent lidí neví, jak problém řešit, což je meziroční nárůst o 11 procentních bodů. Jenže to není chudoba. Navíc, jak lze vyčíst z veřejně dostupných informací, má průměrná česká domácnost v úsporách přibližně dvojnásobek průměrného ročního příjmu, což může činit částku až 900 tisíc korun. Zdá se vám to kvůli stávce pro chudobu málo?

Češi jsou nyní navíc podle průzkumu agentury Median ochotni investovat více nebo stejně jako před rokem. Investovat, prosím… Anebo trochu bulvárnější statistiky. Možná, že jste se jako další statisíce lidí o posledním listopadovém víkendu dívali v televizi na StarDance, tedy na díl, který byl věnován večeru s obecně prospěšnou společností Centrum Paraple. Pak jistě dobře víte, že lidé během večera poslali na dobročinné účely pro vozíčkáře téměř 21 milionů korun… Je potřeba něco dodávat k chudobě? Ano, statistiky o tom, kolik lidí potřebuje pomoc od státu nějakou dávkou v nouzi nebo pomocí dává určitě za pravdu těm, kteří argumentují chudobou. Pokles reálné mzdy či úspor kvůli vysoké inflaci taky, ale je to všechno opravdu o chudobě?

Je tak vidět, že dění v zemi nedá části populace a politických reprezentantů, ke kterým se bohužel stále aktivněji řadí i odbory, nespokojené s tím, jak a kam země jde, koho a jak podporuje a čemu dává přednost, spát. Politické ambice zvláště odborářských šéfů jsou čím dál jasnější a čitelnější, tak proč nevyužít všeobecnou nespokojenost právě s mírou inflace a drahými věcmi v obchodech ke splnění vlastních politických snů? Chybí prý sociální dialog a lepší komunikace se sociálními partnery a lepší obrana a ochrana lidí před drahotou, která by prý zabránila chudobě, zní z jedné strany. Není tu ochota naslouchat a respektovat prázdnou státní kasu a opatření na obranu proti vysokým dluhům, které ústí do nutnosti šetřit, dostane se odpovědi z druhé strany. A my se jen můžeme dohadovat, zda mají pravdu ti, nebo oni. 

Jenže to nemusí být podstatné. Je to totiž jedno. Ať už si obyvatelé českých krajů chtějí od plic na Václaváku či někde jinde v Praze „zabékat“ a „zahalekat“, prý kvůli chudobě, na předsedu české vlády nebo ministra financí či na vládu jako celek, ukazuje to celé na úplně něco jiného. Jak už zaznělo nepočítaně i na těchto stránkách, neumíme „makat“ pro tým. Kvůli chamtivosti a nelibosti v nepopulárních opatřeních nasloucháme těm, kteří nám slibují pozlátko, ale dobře vědí, že z toho vytěží jen oni. Platí totiž, že není všechno zlato, co se třpytí. I oni totiž patří mezi ty, kteří nejsou ochotni poslouchat ty druhé a dělat dobře pro celou zemi. Nejen pro sebe, aby si mohli koupit další oblek od Bosse, či drahé hodinky. Žvásty a bláboly o tom, že šetřit se nemusí, protože tu zdroje jsou, tak svrhněme vládu a dejme tam ty, kteří nám budou platit, způsobí, tak jako vždycky, další a možná ještě větší trable. Ale uznávám, že vidět pět tisíc na účtu je milejší, než stát v mraze na Václaváku a poslouchat bafuňářské fantazie. Tak ať platí, chce se s mrazivým úsměvem dodat.