KOMENTÁŘ | Miliardáři by mohli zastavit hlad i chudobu. Nechtějí, a nikdo to po nich ani nemůže chtít

Čisté jmění amerických miliardářů dosahuje 6,22 bilionu dolarů, částky tak obrovské, že ji lze jen stěží pochopit. A přesto právě tato koncentrace bohatství v rukou několika stovek jednotlivců ukazuje, jak dramatický potenciál by mohl mít koordinovaný zásah soukromého kapitálu. Pokud by se tito lidé rozhodli jednat, měli by moc měnit celý svět – doslova.

V americkém i globálním kontextu se k vyjádření majetku jednotlivce, zejména miliardářů, běžně používá pojem net worth, tedy čisté jmění. Tento ukazatel představuje rozdíl mezi celkovými aktivy a závazky dané osoby. Je však nezbytné rozlišovat mezi nominálním (tzv. papírovým) a likvidním bohatstvím – tedy částí, kterou lze okamžitě použít, převést či utratit bez ztráty hodnoty.

K aktuálnímu datu označuje magazín Forbes za nejbohatšího člověka planety Elona Muska, jehož čisté jmění dosahuje 394,2 miliardy dolarů. Následují Larry Ellison (279,3 miliardy), Mark Zuckerberg (252,8 miliardy) a Jeff Bezos (236 miliard dolarů). 

Přesná likvidita těchto částek je sice sporná, neboť jejich výše kolísá v závislosti na akciových trzích a tržních oceněních firem, nicméně rozsah jejich majetku je natolik významný, že jejich rozhodnutí – například investice, prodej podílů či změna strategického směřování – mohou ovlivnit nejen tržní prostředí, ale i technologický vývoj či makroekonomická data.

Při srovnání čistého jmění těchto osob s bohatstvím některých států vyvstává do očí bijící kontrast. Například Muskovo jmění je srovnatelné s celkovým čistým majetkem domácností v zemích jako Katar, Maroko či Etiopie. V některých případech jej dokonce dvojnásobně převyšuje – například ve srovnání se Srbskem, Litvou nebo Islandem. Je však nutné podotknout, že srovnání nezahrnuje majetek vlád a států jako takových, pouze soukromé domácnosti, jejichž celkový čistý majetek může být jak kladný, tak záporný.

Skutečně zarážející kontrast se však ukazuje při srovnání s nejchudšími zeměmi světa. Čisté jmění Muska převyšuje celkové bohatství některých států až čtyřicetinásobně – například v případě Čadu, Konga či Mauritánie. V případě států jako Burundi, Sierra Leone, Východní Timor, Gambie, Středoafrická republika či Džibutsko přesahuje jeho majetek hodnotu jejich domácností dokonce stonásobně. 

U nejzranitelnějších ekonomik, jakými jsou Guinea-Bissau, Lesotho nebo Surinam, pak Muskovo jmění odpovídá až dvousetnásobku jejich celkového čistého majetku. Tato čísla ukazují extrémní disproporci mezi individuálním bohatstvím nejbohatších osob a majetkem celých států, jejichž miliony obyvatel denně čelí základním existenčním výzvám, jako je hlad, žízeň či ohrožení válečnými konflikty.

Samozřejmě nikdo nemůže od nejbohatších lidí planety očekávat, že rozprodají svá aktiva a investují je přímo do chudých zemí. Faktem ale zůstává, že miliardářů – zejména ve Spojených státech – je natolik mnoho, že jejich koordinovaný přístup by měl potenciál zásadně ovlivnit globální ekonomické nerovnosti. Podle dat serveru Inequality.org vlastnilo v září loňského roku celkem 801 amerických miliardářů souhrnný majetek ve výši 6,22 bilionu dolarů, což odpovídá přibližně 131 bilionům korun.

Tato suma dalece přesahuje hrubý domácí produkt mnoha středně velkých ekonomik a je dokonce vyšší než národní bohatství všech afrických zemí dohromady. Dokonce jde o zhruba 1,5 % celkového světového bohatství. Jinými slovy – bohatství několika stovek jednotlivců by teoreticky mohlo pokrýt roční veřejné rozpočty desítek států, financovat přístup ke vzdělání, zdravotní péči nebo infrastruktuře pro stovky milionů lidí.

I přes aktivity některých jednotlivců, jako je Bill Gates či Warren Buffett, zůstává skutečně systémová filantropie výjimkou, nikoli pravidlem. Otázkou tak není, zda je možné svět měnit skrze soukromý kapitál – ale zda k tomu existuje vůle, veřejný tlak a strukturální pobídky, které by tento potenciál přeměnily ve skutečný globální dopad. A odpověď je docela jasná – neexistuje, a nikdo to po miliardářích ani nemůže chtít. 

Jaká je skutečná moc tak vysokých částek?

Otázka, co se reálně dá pořídit za 6,22 bilionu dolarů, tedy kombinované jmění všech amerických miliardářů, je do značné míry hypotetická a z praktického hlediska irelevantní. Přesto má své ilustrativní kouzlo. Průměrný člověk by měl denně vypít přibližně tři litry vody. Pokud bychom předpokládali, že jeden litr balené vody stojí 50 centů, odpovídá tato částka zhruba 12,44 bilionům jednolitrových lahví.

Na planetě žije přibližně osm miliard lidí. Pokud bychom každému z nich zajistili tři litry balené vody denně, pokryl by tento objem bezmála 518 dní, tedy jeden rok a pět měsíců nepřetržité dodávky vody pro celé lidstvo – čistě z bohatství amerických miliardářů. A to jde pouze o základní spotřebu jednoho elementárního zdroje.

Tato analogie samozřejmě neříká, že by bylo efektivní nebo logické alokovat veškerý kapitál tímto způsobem. Ukazuje však měřítko extrémního soustředění globálního bohatství – takového, které by teoreticky mohlo vyřešit řadu základních civilizačních výzev, od přístupu k pitné vodě přes základní zdravotní péči až po energetickou bezpečnost.

Auta pro miliony lidí

Přejděme k trochu představitelnějším příkladům. Rodinný vůz Škoda Superb Combi stojí přibližně 975 tisíc korun, což při aktuálním kurzu odpovídá zhruba 46 tisícům dolarů. Pokud bychom celkové jmění všech amerických miliardářů – tedy 6,22 bilionu dolarů – použili výhradně na nákup těchto vozů, bylo by možné pořídit přibližně 135 milionů automobilů této třídy. V globálním měřítku by tak každý 59. obyvatel planety dostal nový Superb Combi.

Tato čísla jsou ale stále tak enormní a abstraktní, že dává smysl posunout se k ještě nákladnějším položkám – a samozřejmě zůstat u automobilů. Supersport Bugatti Chiron, jeden z nejluxusnějších a nejexkluzivnějších vozů světa, vychází zhruba na 70 milionů korun, což odpovídá přibližně 3,33 milionu dolarů. Cena se přitom může lišit podle individuálních přání zákazníka, jako jsou barevné kombinace, typy kůže či speciální aerodynamické úpravy.

Pokud bychom celkové jmění amerických miliardářů ve výši 6,22 bilionu dolarů hypoteticky alokovali na nákup těchto automobilových skvostů, vyšlo by to na zhruba 1,87 milionu vozů Bugatti Chiron. To znamená, že každý 4278. obyvatel planety by dostal jeden z nejdražších sériově vyráběných vozů současnosti.

Zajímavé je porovnání s národními vozovými parky. Například Česká republika má podle údajů z roku 2023 cca 6,43 milionu osobních automobilů. Kdyby tedy američtí miliardáři vyměnili celý svůj majetek za Bugatti, dostalo by se na výměnu přibližně 29 % českého vozového parku. Nové Bugatti Chiron by ale dostal každý Chorvat, Litevec nebo Slovinec. 

Z výše uvedených přepočtů jasně vyplývá, že individuální bohatství několika set lidí má potenciál, který přesahuje možnosti většiny států. Ať už jde o dodávku pitné vody pro celou planetu na více než rok, masivní obnovu vozového parku, nebo symbolické, avšak nesmírně drahé dary v podobě supersportů – soukromé jmění miliardářů má reálnou schopnost měnit podmínky života milionů, možná miliard lidí.

Jak zachránit stovky milionů životů v praxi?

Například kvalitní spacák je možné pořídit za zhruba 170 dolarů. Za jmění amerických miliardářů by bylo možné pořídit přes 36 miliard kvalitních spacáků, což znamená, že každý obyvatel planety by jich mohl dostat více než čtyři – například na zimu, nouzové situace, nebo pro uprchlíky a lidi bez přístřeší. 

Potenciál takového řešení je obrovský: i když spacák nenahradí domov, představuje okamžité zlepšení podmínek pro stovky milionů lidí žijících v extrémní chudobě nebo na útěku. A zatímco výstavba domů by byla nákladná, pomalá a organizačně složitá, distribuce spacáků je levná, rychlá a logisticky zvládnutelná – přesto zůstává nerealizovanou možností.

Pokud bychom z celkového majetku amerických miliardářů – tedy 6,22 bilionu dolarů – poskytli každému obyvateli planety jeden kvalitní spacák za 170 dolarů a zároveň zajistili dvouměsíční dávku pitné vody (počítáno 3 litry denně po 50 centech za litr), celkové náklady by činily 2,08 bilionu dolarů. 

I po takto rozsáhlém výdaji by miliardářům stále zůstalo přibližně 4,14 bilionu dolarů – suma, která převyšuje roční hrubý domácí produkt všech afrických zemí dohromady. Jedná se o částku, za kterou by bylo možné zajistit potravinovou bezpečnost pro každého hladovějícího člověka na světě, a to po několik měsíců. Jinými slovy: i po zajištění základního přežití celé planety by tito jednotlivci stále disponovali prostředky schopnými měnit osudy stovek milionů lidí. 

Spacák a voda pro každého by znamenala drastické zlepšení podmínek pro ty nejchudší lidi na světě. Uspokojení základních lidských potřeb – jako je přístup k pitné vodě a bezpečné přespání – má dopad, který dalece přesahuje samotné přežití. Když lidé nejsou nuceni denně bojovat o vodu nebo teplo, uvolňuje se prostor pro vzdělávání, práci, péči o rodinu a budování komunit.

Zajištění těchto minimálních jistot vytváří základní stabilitu, která je předpokladem pro rozvoj – nejen ekonomický, ale i společenský a demokratický. Děti mohou chodit do školy místo toho, aby sháněly vodu, a dospělí se mohou zapojit do ekonomiky místo přežívání v nouzi.

Nemůžeme nikoho nutit

Hypotéza, že soustředění takto obrovských prostředků v rukou velmi úzké elity má planetární dosah, se tak potvrzuje. Nejde o teoretické sci-fi, ale o praktickou ekonomickou realitu. To, co v globálním měřítku vyžaduje roky vyjednávání mezi státy, může několik desítek či stovek osob změnit během měsíců – pokud budou chtít.

A právě v tom je jádro problému. Kapitál s takovým dosahem je koncentrován v prostředí bez demokratické kontroly, a jeho využití zůstává plně v rukou jednotlivců, jejichž motivace jsou často ryze soukromé. Místo systémových reforem tak zůstáváme u ojedinělých případů filantropie. Skutečná síla těchto peněz však leží jinde: v možnosti přeskládat globální ekonomickou mapu. Možnost to je. Otázkou zůstává – bude někdy i vůle?

Pravdou ovšem zůstává, že jde o jejich peníze a je jen a pouze na nich, jak svých možností využijí. Demokracie ani žádný právní rámec nedává společnosti nárok určovat, jak mají miliardáři se svým majetkem nakládat – stejně jako nikdo nemůže běžnému občanovi přikázat, aby daroval polovinu výplaty na charitu. 

Zároveň ale platí, že s velkým bohatstvím přichází i mimořádná odpovědnost. A i když je nelze nutit, veřejnost má plné právo se ptát, proč ti, kdo mohou měnit svět, raději kupují soukromé jachty a plánují lety do vesmíru. e

Související

Válka na Ukrajině od dvojice fotografů. Komentář

Válku na Ukrajině lze vyřešit, ale ne rychle. Důkazem je příběh Německa po první světové válce

Historie varuje, že složité konflikty nelze ukončit rychlými ujednáními ani diktátem silnějšího. Stejně jako po první světové válce vedla touha po jednostranném řešení k dalšímu, ničivějšímu střetu, i dnešní válka na Ukrajině ukazuje, jak nebezpečné jsou ambice velmocí a selhání diplomacie. Ukrajina, usilující o svobodný rozvoj, se stala obětí opakujících se dějinných vzorců, které svět stále nedokáže překonat.
Andrej Babiš po setkání s prezidentem Petrem Pavlem (27.10.2025) Komentář

Babiše čekají nelehké čtyři roky. Česko se musí připravit na krušné časy

Andrej Babiš podruhé vstupuje do funkce premiéra v okamžiku, kdy se rozhoduje o dalším směřování země. Česká republika sice prošla výraznou modernizací, ale její budoucnost zůstává křehká. Nová vláda bude muset prokázat odvahu k reformám, zvládnout vlastní vnitřní rozpory a překročit logiku permanentního politického konfliktu. Bez toho hrozí, že současná prosperita rychle vyprchá a země ztratí schopnost čelit skutečným výzvám.

Více souvisejících

komentář nejbohatší lidé světa Elon Musk Jeff Bezos Mark Zuckerberg (majitel sítě Facebook) hlad chudoba

Aktuálně se děje

Aktualizováno před 52 minutami

Volodymyr Zelenskyj v Praze

Mnozí Ukrajinci jsou po dalším ruském útoku bez vody a elektřiny

Ukrajina čelila na začátku druhého prosincového víkendu dalšímu ruskému útoku ze vzduchu. Drony a rakety způsobily zranění několika lidí a zastavení dodávek energií na mnoha místech. Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského je zřejmé, že Moskvě nejde o ukončení války. 

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Martin Kupka

Kupka tepe Babiše, který nechce dát Ukrajincům už ani korunu

Čeští političtí konkurenti i zahraniční média už reagují na slova nově jmenovaného premiéra Andreje Babiše (ANO), který dal najevo, že Česko pod jeho vedením nehodlá financovat Ukrajinu. Podle Martina Kupky (ODS) půjde o zjevný obrat v české zahraniční politice, který bude proti národním bezpečnostním zájmům.

před 3 hodinami

Český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček předal prezidentu Donaldu Trumpovi pověřovací listiny (24. dubna 2017), foto: Účet Hynka Kmoníčka

Kmoníček má nahradit Pojara. Babiš oslovil i dalšího člověka

Česko se až v pondělí dočká kompletní nové vlády, ačkoliv Andrej Babiš (ANO) byl jmenován premiérem už v úterý. Jednotliví ministři ale budou uvedeni do úřadů až na začátku příštího týdne. Obsazení některých důležitých pozic ale zůstává nejasné. 

před 4 hodinami

Fotbal, ilustrační fotografie.

Slavia hrála v Londýně sympaticky, kvalita soupeře ale byla jinde. Tottenham vyhrál 3:0

Ani na pátý pokus se fotbalistům pražské Slavie nepodařilo skórovat v rámci probíhajícího ročníku Ligy mistrů. Nutno však přiznat, že tentokrát proti svěřencům kouče Jindřicha Trpišovského stál další z velice kvalitních soupeřů, londýnský Tottenham. Přestože se Pražané se svým věhlasným soupeřem snažili držet dlouho krok, nakonec postupem času ukázaná platila a nejen díky větší kvalitě v zakončení, ale i kvůli zbytečným slávistickým faulům ve své šestnáctce nakonec Slavia odjíždí z britských ostrovů s porážkou 0:3.

před 4 hodinami

před 5 hodinami

Filip Turek

Turek je stále kandidátem na ministra, tvrdí Motoristé

Motoristé i nadále počítají s vládním angažmá poslance Filipa Turka. Potvrdil to jeho kolega Boris Šťastný v sobotním vysílání televize Nova. Strana s Turkem počítá do čela ministerstva životního prostředí, v pondělí ale k jeho jmenování členem vlády nedojde. 

před 6 hodinami

před 7 hodinami

Válka na Ukrajině od dvojice fotografů.

Válku na Ukrajině lze vyřešit, ale ne rychle. Důkazem je příběh Německa po první světové válce

Historie varuje, že složité konflikty nelze ukončit rychlými ujednáními ani diktátem silnějšího. Stejně jako po první světové válce vedla touha po jednostranném řešení k dalšímu, ničivějšímu střetu, i dnešní válka na Ukrajině ukazuje, jak nebezpečné jsou ambice velmocí a selhání diplomacie. Ukrajina, usilující o svobodný rozvoj, se stala obětí opakujících se dějinných vzorců, které svět stále nedokáže překonat.

před 8 hodinami

Kateřina Konečná

Konečná přežila volební debakl. Komunisté nic měnit nebudou

Europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) bude i nadále předsedkyní tuzemské komunistické strany, kterou upozadila v říjnových sněmovních volbách, kdy neúspěšně kandidovala za hnutí Stačilo. Na mimořádném stranickém sjezdu k žádné změně v nejvyšším vedení nedojde. 

před 9 hodinami

před 10 hodinami

Boris Šťastný

Další člen Babišovy vlády doplatil na zákon střetu zájmů

Nově jmenovaný premiér Andrej Babiš (ANO) nebude jediným členem vládního kabinetu, který se musel podřídit zákonu o střetu zájmů. Poslanec Boris Šťastný (Motoristé), jenž se stane ministrem sportu, prevence a zdraví, v pátek oznámil, že přerušuje živnost. 

před 11 hodinami

Vánoce, ilustrační fotografie.

Dlouhá historie vánočního koření. Sloužilo i jako lék

Advent se dnes nese ve znamení pečení cukroví, svařeného vína a punče, a tedy i vůně skořice, hřebíčku, badyánu nebo třeba vanilky. Vánoční koření má dlouhou a zajímavou historii. Zatímco dnes nám provoní a dochutí sváteční okamžiky, dříve sloužilo třeba jako lék.

před 11 hodinami

před 12 hodinami

před 13 hodinami

před 14 hodinami

včera

Prezident Petr Pavel jmenoval Andreje Babiše předsedou vlády (foto: Tomáš Fongus)

Nezvládli krize, inklinují k neonacismu a chtějí Česko odklonit od Západu. Vžene nás nová vláda do náručí Kremlu?

Do vlády vstupují lidé, kteří v minulosti selhávali při zvládání krizí a opakují vzorce řízení, jež zemi oslabovaly ve chvílích největší potřeby. Kabinet zároveň doplňují politici s vazbami na osoby inklinující k neonacismu, což ohrožuje samotné hodnotové základy státu. Účast expertů bez exekutivních zkušeností pak posiluje riziko odklonu od evropské orientace a erozi institucí právního státu.

včera

včera

Machadové pomohla utéct americká armáda. Z Venezuely se dostala v přestrojení

Opoziční venezuelská vůdkyně Maria Corina Machadová, nositelka Nobelovy ceny za mír, podnikla odvážnou třídenní cestu v přestrojení, aby dorazila na ceremonii do Norska. S pomocí paruky a převleku se jí podařilo proklouznout přes 10 vojenských kontrolních stanovišť ve Venezuele. Po moři přeplula Karibské moře v rybářské lodi, odkud byla následně eskortována do Osla letadlem zajištěným americkou stranou.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy