Zemětřesení na Kamčatce bylo šestým nejsilnějším v historii. Proč se všechna odehrála na tom samém místě?

Tichomořský region je velmi náchylný k silným zemětřesením a následným tsunami, protože se nachází v tzv. "Ring of Fire" (Prstenec ohně), oblasti s vysokou seismickou a vulkanickou aktivitou. Všech deset nejsilnějších zemětřesení, která byla zaznamenána v moderní historii, se odehrálo právě v této oblasti.

Přímo u pobřeží Kamčatky se nachází Kurilská-Kamčatská propadlina, tektonická hranice desek, kde se Pacifická deska zasouvá pod Okhotskou desku. Tektonické desky se neustále pohybují, ale jejich rozhraní bývá často "zaseknuté". Napětí, které vzniká v důsledku pohybu desek, se postupně hromadí, až překročí pevnost rozhraní desek, což vede k náhlému uvolnění – zemětřesení.

Díky velkým oblastem rozhraní mezi deskami, jak co do délky, tak hloubky, může být podle expertů trhlina velmi rozsáhlá. To vede k některým z největších a potenciálně nejničivějších zemětřesení na Zemi.

Dalším faktorem, který ovlivňuje frekvenci a sílu zemětřesení v subdukčních zónách, je rychlost, jakou se desky pohybují vůči sobě. V případě Kamčatky se Pacifická deska pohybuje vůči Okhotské desce rychlostí přibližně 75 milimetrů ročně.

To je poměrně vysoká rychlost, což znamená, že zde dochází k velkým zemětřesením častěji než v některých jiných subdukčních zónách. V roce 1952 došlo v této oblasti k zemětřesení o síle 9,0, které se odehrálo jen asi 30 kilometrů od dnešního zemětřesení o síle 8,8.

Mezi další příklady zemětřesení v subdukčních zónách patří zemětřesení v Japonsku v roce 2011 (síla 9,1) a v Indonésii v roce 2004 (síla 9,3), které také vyvolaly tsunami.

Šest hodin po zemětřesení již bylo zaznamenáno 35 následných otřesů o síle větší než 5,0, jak uvádí americká Geologická služba. Následné otřesy vznikají, když se v kůře Země redistribuuje napětí po hlavním otřesu. Často jsou o jednu velikostní jednotku menší než hlavní otřes, takže v tomto případě jsou možné otřesy silnější než 7,5 stupně.

Po zemětřesení této síly mohou následné otřesy pokračovat týdny až měsíce, přičemž jejich síla a frekvence obvykle postupem času klesají.

Zemětřesení také vyvolalo tsunami, které již zasáhlo pobřežní oblasti Kamčatky, Kurilských ostrovů a japonského Hokkaida. V následujících hodinách se tsunami rozšíří přes Tichý oceán, přičemž dosáhne až Chile a Peru.

Odborníci na tsunami budou i nadále upravovat své modely, jak tsunami ovlivní různé oblasti, a civilní obrany budou poskytovat oficiální doporučení o očekávaných místních účincích. Naštěstí se zemětřesení o takové síle vyskytují zřídka, ale jejich důsledky mohou být místně i globálně devastující.

Kromě síly zemětřesení bude dnešní událost na Kamčatce důležitým zaměřením pro vědecký výzkum. Oblast byla v posledních měsících seismicky velmi aktivní, a 20. července zde došlo k zemětřesení o síle 7,4. Jak tato předchozí aktivita ovlivnila lokalizaci a načasování dnešního zemětřesení, bude klíčovým bodem výzkumu.

Podobně jako Kamčatka a severní Japonsko, i Nový Zéland leží nad subdukční zónou – konkrétně nad dvěma subdukčními zónami. Ta větší, Hikurangská subdukční zóna, se táhne podél východního pobřeží Severního ostrova.

Na základě charakteristik tohoto rozhraní desek a geologických záznamů minulých zemětřesení je pravděpodobné, že Hikurangská subdukční zóna by mohla způsobit zemětřesení o síle 9 stupňů. 

Hrozba velkého zemětřesení v subdukčních zónách nikdy nezmizí. Dnešní zemětřesení na Kamčatce je důležitou připomínkou pro všechny, kteří žijí v oblastech náchylných k zemětřesením, aby dbali na bezpečnost a naslouchali varováním civilních obranných složek.