Chameneí hodlá proti sílícím protestům zakročit s ještě větší brutalitou

Chameneí ve svém televizním vystoupení obvinil protestující, že ničí vlastní ulice jen proto, aby potěšili prezidenta cizí země, čímž narážel na Donalda Trumpa. Ten v nedávném rozhovoru pro Fox News ostře kritizoval íránské vedení a naznačil, že se nejvyšší vůdce možná chystá ze země uprchnout, protože situace se pro režim stává neúnosnou. K hrozbám se přidal i šéf íránské justice, který slíbil demonstrantům tresty s „maximální přísností a bez jakékoli právní shovívavosti“.

Navzdory celonárodnímu vypnutí internetu a eskalujícímu násilí zaplnily íránské ulice během noci tisíce lidí. V Teheránu davy zaútočily na budovu státního rozhlasu a televize a na mnoha místech vztyčily vlajky se lvem a sluncem, které byly symbolem Íránu před islámskou revolucí v roce 1979. Protesty se nyní šíří ve všech provinciích a představují pro teheránskou teokracii nejvážnější výzvu za poslední roky.

Do čela odporu se z exilu staví Rezá Pahlaví, syn svrženého šáha. Jeho výzvy k demonstracím nacházejí silnou odezvu i v Mašhadu, rodném městě ajatolláha Chameneího. Pahlaví na sociálních sítích vyjádřil hrdost na odvahu Íránců a předpovídá hnutí konečné vítězství, přičemž jeho organizace tvrdí, že tisíce příslušníků bezpečnostních složek již projevily zájem o zběhnutí na stranu lidu.

Svědectví z ulic popisují brutální taktiku policie a milic Basídž. Podle demonstrantů se střelci záměrně zaměřují na oči účastníků a do davů najíždějí motocyklová komanda. „Míří nám na oči,“ uvedla pětadvacetiletá umělkyně Marjam z Teheránu. Podle lidskoprávních organizací bylo dosud zabito nejméně 42 lidí a přes 2 200 dalších skončilo v celách.

Íránská státní média poprvé oficiálně uznala existenci nepokojů, ale vykreslují je jako násilné nepokoje podnícené „teroristickými agenty“ USA a Izraele. Televize šíří zprávy o dopadení buněk Mossadu, které měly údajně plánovat vraždy civilistů pod falešnou vlajkou, aby z nich mohl být obviněn stát. Mezitím se režim snaží udržet zdání normality vysíláním záběrů z provládních pochodů.

Hněv obyvatel se obrací i proti samotným náboženským institucím. Ve městě Gonábád dav vnikl do šíitského semináře, kde demonstranti holemi napadli personál a poničili vybavení budovy. Protestující jako sedmatřicetiletý Farzad z Raštu odmítají nálepky zrádců: „Říkají, že jsme v posteli s Izraelci. Jsou to oni, kdo zradili samotný smysl toho, co znamená být Íráncem.“

Ačkoli hnutí začalo kvůli prudkému propadu měny a drahým potravinám, požadavky se rychle změnily v politické volání po konci islámské republiky. Odhodlání v ulicích se zdá být neoblomné. Studenti v Teheránu popisují scény, kdy se policisté pod tlakem házení kamenů dali na útěk a opustili svá vozidla. „Země patří nám,“ vzkazují demonstranti vlně represí, která se na ně valí.