KOMENTÁŘ | Absolutní nezájem, Putin na schůzce s Ficem převracel oči. Slovensko je pro něj komár, může ho kdykoli rozmáznout

Když slovenský premiér Fico v Kremlu vysvětloval, že rafinérie Slovnaft byly „stavěné na ruskou ropu určité kvality“, Putin se nejprve usmíval, načež demonstrativně převrátil očima. Výmluvné gesto zachycuje video zveřejněné slovenským Denníkem N, na němž dva lídři sedí u jednoho stolu a mluví o dodávkách ropy do Evropy.

Podle Petry Procházkové z české verze Deníku N, která video komentovala, patří Fico k hrstce západních politiků, kteří jsou ještě ochotni s ruským prezidentem vést dialog. Právě proto mu Putin věnuje čas – ne kvůli Ficově významu, ale protože jinde v Evropě už dveře dávno zabouchli.

Slovensko se pod jeho vedením zařadilo po bok Maďarska Viktora Orbána jako osamělý obhájce ruských zájmů v EU. Ani jedna jiná země dnes neformuluje zahraniční politiku v tak vstřícném duchu vůči Moskvě. A právě proto si Kreml Fica vyslechne – ne z přesvědčení, ale z pragmatismu.

Slovensko přitom pro Putina nepředstavuje žádnou klíčovou veličinu. Spíš naopak – v jeho geopolitickém vnímání jde o malý, nevýznamný stát bez reálného vlivu. V poměrech velmocenského myšlení je to komár, kterého lze kdykoli rozmáznout, pokud by snad začal překážet. Ale když poslouží propagandistickému účelu, je tolerován. Fico však přesto sehrává roli: symbolizuje, že Západ není jednotný, a slouží jako nástroj k oslabování evropské podpory Ukrajině.

Putin ví, že mu současná situace nedává na výběr. Kdyby mohl jednat s kýmkoli jiným, kdo by byl ochoten naslouchat, Fico by rychle ztratil význam. Jenže nikdo jiný už o podobné schůzky nestojí – a slovenský premiér se tak stává jedinou použitelnou figurou na evropské scéně.

Tím je daná i povaha jejich „dialogu“. Nejde o vyvážené rozhovory dvou lídrů, ale o jednostrannou inscenaci, v níž Putin využívá Ficovu loajalitu jako důkaz, že Rusko není zcela izolované. Premiér menší středoevropské země mu tak – ať už vědomě, nebo jen naivně – pomáhá držet fasádu vlivu.

O to výraznější je kontrast, když srovnáme Putinovy výstupy s jinými lídry. Na záběrech se Si Ťin-pchingem či Kim Čong-unem dokáže působit vstřícně, alespoň zdánlivě, tak, jak je to někdejším agentům KGB vlastní. Ví, že setkání mají diplomatickou váhu. U Fica ale nic takového předstírat nemusí, jeho nezájem a znuděnost dávají vše jasně najevo.

Celá schůzka v Kremlu tak připomínala spíš formální konzultaci s nižším gubernátorem, jehož názor nikoho nezajímá. A přesto i takové publikum je dnes pro Putina cenné. Slovenský premiér už dávno pochopil, co Kreml chce slyšet – a říká to sám, bez potřeby přesvědčování. Stačí, když Putin sedí, mlčí a alespoň předstírá, že poslouchá.