V ulicích Francie jsou statisíce lidí, policie nasadila slzný plyn. Demonstruje se i v dalších evropských zemích

Demonstrace organizuje koalice odborových svazů v čele s organizacemi CGT, CFDT, FSU a Solidaires za podpory studentských federací. V průvodu vlají četné vlajky a transparenty jednotlivých skupin a atmosféra je navzdory napjaté společenské situaci pestrá díky účasti občanů všech profesí i věkových kategorií, včetně administrativních pracovníků a pracujících rodičů.

K pařížskému průvodu se připojil také lídr hnutí La France Insoumise a prezidentský kandidát Jean-Luc Mélenchon, který novinářům sdělil, že protesty budou pokračovat každý týden, dokud vláda prezidenta Emmanuela Macrona nezačne řešit požadavky veřejnosti. Mélenchon varoval, že hlava státu si brzy uvědomí neudržitelnost situace, a vyzval ji k ústupkům vůči mladé generaci, poukazujíce na nedávné páteční setkání prezidenta se studentskými vůdci.

Řada demonstrantů v Paříži nesla transparenty odkazující na desítky probíhajících vyšetřování policejního násilí a zranění způsobených zásahovými prostředky během měsíc trvajících protestů středoškoláků. Jednadvacetiletý student z pařížské přírodovědné fakulty, která je aktuálně zablokovaná protestujícími, podle France24 uvedl, že lidé ve Francii čím dál silněji pociťují atmosféru autoritářského režimu omezujícího demokratické právo na shromažďování.

Podobné demonstrace probíhají také v dalších velkých francouzských městech, kde panovala přísná bezpečnostní opatření. V Marseille se tisíce lidí vydaly na pochod po hlavní třídě Canabière, zatímco v Lyonu, Toulouse a Lille davem protestujících doprovázely silné policejní hlídky a skandování hesel za sociální spravedlnost.

Úřady v některých městech přistoupily k plošným zákazům shromáždění, které však demonstranty nezastavily. V Bordeaux se objevili lidé na náměstí Place de la Bourse navzdory městskému zákazu a zrušenému tramvajovému provozu, přičemž zástupkyně odborů CGT Brigitte Coudercová zdůraznila solidaritu rodičů a pracujících s mladou generací. V Nice policie rozehnala stovky lidí shromážděných na náměstí Masséna.

Napjatá situace panovala rovněž v Lyonu, kde policie použila slzný plyn k rozprášení zhruba sto padesáti demonstrantů poblíž centra města poté, co se pokusili krátce zablokovat komunikaci. Účastníci upozorňovali na extrémní mobilitu policejních složek, které zasahují proti průvodům ještě dříve, než se plně zformují.

Francouzský ministr vnitra Laurent Nuñez uvedl, že celková účast v celostátních průvodech dosáhla zhruba 35 tisíc lidí, což představuje pokles oproti 60 tisícům z předchozí soboty, a úřady napočítaly celkem 136 veřejných akcí. Policie v souvislosti s protesty zadržela sto třicet pět lidí a zabavila řadu předmětů včetně zábavné pyrotechniky, ocelových kuliček, improvizovaných zbraní, katan a střelných zbraní typu airsoft.

Vlnou protestů žije také sousední Španělsko, kde v Madridu vyšly do ulic tisíce penzistů a nespokojených občanů s požadavkem na důslednou ochranu státních penzí. Otázka důchodů se stala klíčovým tématem před nadcházejícími předčasnými volbami, přičemž premiér Pedro Sánchez obviňuje konzervativní opozici z plánů na privatizaci penzijního systému.

Sociální napětí ve Španělsku vyvolávají kromě důchodů také rapidně rostoucí náklady na bydlení a nájemné. Nedávné vyklizení bytu starší nájemkyně v Madridu odstartovalo masové demonstrace a hnutí se nadále centruje kolem stanového tábora na náměstí Puerta del Sol, kde protesty trvají již téměř měsíc.

Mimořádně neklidná situace panuje také v albánské Tiraně, kde se koná další protivládní shromáždění po dřívějších násilných střetech. Demonstranti požadují radikální boj proti korupci a zlepšení životní úrovně, přičemž výzvy k demokracii a odchodu premiéra Ediho Ramy provázejí střety s policií, při nichž utrpělo zranění více než tři sta lidí.

Aktivisté v Albánii označují současné protesty za revoluční hnutí, které přesahuje rámec studentských či ekologických požadavků a dotýká se samotných základů právního státu a občanských svobod. Sílící nespokojenost občanů s ekonomickou realitou a politickým vedením tak v současnosti rezonuje napříč několika evropskými státy.

Současná vlna demonstrací v Evropě ukazuje na hlubokou nespokojenost veřejnosti s dopady inflace, růstem životních nákladů a sociální nerovností. Jak v Paříži, tak v Madridu či Tiraně dávají nespokojení občané jasně najevo, že od svých vlád očekávají okamžité a hmatatelné kroky ke zlepšení sociální jistoty a ochrany demokratických práv, přičemž protestní hnutí nadále zůstávají ústředním faktorem politického dění.