ANALÝZA | Zdravotnictví v USA je byznys. Vysoké clo na evropské léky bude Američany bolet, bankrotují už dnes

Spojené státy a Evropská unie se dohodly na zavedení 15% cla na dovoz farmaceutických výrobků z Evropy. Nové opatření se dotkne i populárních léků, jako je Ozempic, Botoxulin či Keytruda, a přestože jde o nižší sazbu, než jakou původně hrozil prezident Trump, může vést ke zdražení léků a zvýšení nákladů pro americké pacienty i zdravotní pojišťovny. Informoval o tom americký list New York Times.

Clo se nebude vztahovat na některé generické léky, které mají nižší ziskové marže a tvoří většinu předepsaných léků v USA. U ostatních se očekává, že výrobci budou alespoň část nákladů přenášet na odběratele, včetně vládních programů jako Medicare. V několika amerických státech už pojišťovny avizovaly plánované zvýšení pojistného.

Evropa je klíčovým hráčem v globálním farmaceutickém dodavatelském řetězci. Významným centrem výroby je zejména Irsko. Vzhledem k tomu, že cla podle zákona o národní bezpečnosti nepostihnou evropské výrobky, mohou být dalšími terči Indie a Čína, které se specializují na generika. Americký farmaceutický průmysl opatření kritizuje s tím, že cla ohrozí investice i výzkum.

Dopady nového cla pocítí především ti pacienti, kteří jsou odkázáni na drahé, značkové léky dovážené z Evropy. Pokud jejich zdravotní pojištění nehradí plnou cenu léčby, může se stát, že spoluúčast výrazně vzroste – a tím i přímé výdaje z vlastní kapsy. Nejvíce ohroženi jsou chronicky nemocní lidé a senioři, kteří už nyní patří mezi nejzranitelnější skupiny v rámci amerického zdravotnictví. Zvýšené náklady mohou některé z nich přimět k omezování dávkování nebo dokonce k vynechávání léčby.

Zvýšení cen se může postupně promítnout i do širšího systému. Pojišťovny již avizovaly růst pojistného, což může zatížit zaměstnance i malé podniky, které pro své zaměstnance zajišťují zdravotní pojištění. Zvýšené náklady navíc mohou dopadnout i na veřejné rozpočty, zejména pokud se zvýší výdaje programů jako Medicare a Medicaid. Ačkoli administrativa hovoří o podpoře domácí výroby, pro běžné Američany může tento krok znamenat hlavně to, že za stejné léky budou platit víc.

Kvalitní zdravotnictví, ale za jakou cenu?

Spojené státy disponují jedním z technologicky nejvyspělejších zdravotnických systémů na světě. Vynikají v lékařském výzkumu, akutní péči i specializovaných zákrocích. Lékaři jsou vysoce kvalifikovaní a pacienti mají přístup k nejmodernějším metodám léčby. Na druhou stranu však právě tento systém patří k nejdražším na planetě – a pro miliony Američanů je nedostupný nebo znamená hlubokou finanční nejistotu. Upozornil na to server International Citizens Insurance.

V USA neexistuje univerzální zdravotní pojištění hrazené státem. Naprostá většina lidí je odkázaná na soukromé pojišťovny, často prostřednictvím zaměstnavatele. Kdo pojištění nemá, nebo má tzv. „nedostatečné“ krytí, platí za péči z vlastní kapsy – a částky jsou vskutku extrémní. Jednoduchý zákrok může stát tisíce dolarů, náročnější operace nebo léčba rakoviny i stovky tisíc. Už jen převoz sanitkou může stát přes tisíc dolarů, a v případě letecké záchrany jdou náklady do desetitisíců.

Drahé jsou i běžné úkony: návštěva lékaře stojí bez pojištění od 100 do 250 dolarů, laboratorní testy stovky až tisíce dolarů, a například porod dítěte může bez komplikací vyjít na 10 až 20 tisíc dolarů – císařský řez nebo pobyt novorozence na JIP pak cenu násobí. Léky na předpis se pohybují od desítek po stovky dolarů měsíčně. Pokud dojde ke komplikacím nebo hospitalizaci, mohou účty snadno přesáhnout možnosti běžného člověka.

Proč je americká zdravotní péče tak drahá? Důvodem není jen vysoká úroveň služeb, ale také struktura systému: chybí cenová regulace, nemocnice a pojišťovny často fungují jako ziskové podniky, náklady zvyšují také právní spory, administrativní režie nebo tzv. defenzivní medicína – tedy provádění zbytečných testů ze strachu z žalob.

Důsledky jsou závažné: miliony Američanů se zadlužují kvůli zdravotní péči, mnozí zbankrotují. Až 100 milionů lidí má zdravotní dluhy, přičemž řada z nich je pojištěna. Například pro cestovatele bez pojištění pak může i banální zdravotní komplikace znamenat katastrofální výdaj.

Účty za léčbu – hlavní důvod bankrotu

George Curlee a Paul Sugar, dva obyčejní Američané, představují tvář hluboké krize amerického zdravotnictví, na jejich příběh upozornil zdravotnický Scheinmanův institut. Přestože byli pojištěni, lékařská péče je uvrhla do dluhů, které ovlivnily jejich zdraví, práci i budoucnost. George přišel o prst na noze po pracovním úrazu a dluhy přes 20 000 dolarů ho připravily o možnost pořídit si bydlení či pokračovat ve studiu. Paul přežil těžké popáleniny, ale zdravotní účty přesáhly půl milionu dolarů a jeho úvěrová historie byla zničena.

Americký zdravotnický systém zůstává výjimečný – většina lidí je závislá na zaměstnaneckém pojištění, které však často nechrání před vysokými spoluúčastmi či poplatky za péči mimo síť. Až 80 % lidí, kteří mají zdravotní dluhy, je přitom pojištěno a zaměstnáno. Tato dluhová past se netýká jen nízkopříjmových skupin – zasahuje napříč společností a stala se běžnou součástí amerického života.

V současnosti má více než 100 milionů Američanů zdravotní dluhy v celkové výši přes 220 miliard dolarů. Často jde o částky způsobené chybným účtováním, dvojím placením či vymáháním poplatků, které by měly být ze zákona prominuty. Důsledky jsou fatální – klesající bonita, odmítnutí půjček, nemožnost najmout si byt nebo získat práci.

Organizace jako WorkMoney či Rada pro ochranu spotřebitelů v oblasti financí (CFPB) proto usilují o zásadní změny, včetně vyřazení zdravotních dluhů z úvěrových zpráv. Pravidla, která mají vstoupit v platnost ještě letos, by mohla mnoha lidem pomoci obnovit finanční stabilitu. Přesto zůstává jasné, že bez širší reformy systému se budou podobné příběhy opakovat. A právě příběhy jako ty George a Paula ukazují, že zdravotní krize v USA není jen otázkou péče, nýbrž spravedlnosti a důstojnosti.

Zdravotní péče v USA je tedy nejen drahá, ale pro miliony lidí i finančně zničující. Podle dostupných dat byla v roce 2007 hlavní příčinou osobních bankrotů – konkrétně v 62 % případů. Oproti roku 1981, kdy šlo o pouhých 8 %, jde o dramatický nárůst. A co je klíčové, většina těchto lidí byla pojištěná. Nešlo o chudé bez přístupu ke zdravotnictví, ale o příslušníky střední třídy, kteří si mysleli, že jsou chráněni. Realita ukazuje, že současný americký model zdravotní péče – postavený na zisku a zaměstnaneckém pojištění – tuto ochranu zdaleka nezajišťuje.

Proč tedy Spojené státy, jedna z nejbohatších zemí světa, zůstávají jedinou vyspělou demokracií, která nedokáže garantovat zdravotní péči všem svým občanům? Zatímco jinde je přístup ke zdravotnictví považován za samozřejmý základ sociální soudržnosti, v USA se stále jedná o privilegium podmíněné zaměstnáním, výší platu nebo zdravotním stavem.

Jiné průmyslové země přitom nabízejí dostupnou a kvalitní péči všem – a za výrazně nižší náklady. Buď prostřednictvím státem poskytované péče, jako je tomu ve Velké Británii, nebo systémem povinného pojištění, který funguje například v Německu či Nizozemsku. V těchto modelech občané platí pojistné, které je doplňováno zaměstnavatelem či státem. Pojištění zpravidla spravují neziskové instituce, a zdravotní péči nadále poskytují soukromí lékaři a nemocnice.

Příkladem úspěšného modelu, který už v USA funguje, je program Medicare. Ten poskytuje zdravotní pojištění lidem nad 65 let a dlouhodobě patří mezi nejlépe hodnocené veřejné služby v zemi. S administrativními náklady kolem dvou procent, bez čekacích listin, s možností volby lékaře i nemocnice a s širokým zapojením poskytovatelů péče. Navzdory těmto výsledkům však systém zůstává omezen jen na seniory, a rozšíření „Medicare pro všechny“ zůstává politicky kontroverzní.

Otázka zní: proč by něco, co už desítky let funguje a zachraňuje miliony seniorů před bankrotem, nemohlo sloužit i zbytku populace? Zkušenosti ukazují, že přístup k dostupné a kvalitní zdravotní péči nemusí znamenat socializaci zdravotnictví. Znamená ale politickou vůli uznat, že zdraví není luxus, ale základní právo. Ve svém komentáři pro American Journal of Medicine na to upozornil již zesnulý kardiolog James E. Dalen.

Zdravotnictví je výhodný byznys

Spojené státy dnes stojí na rozcestí. Na jedné straně disponují zdravotnickým systémem, který je v mnoha ohledech technickým a vědeckým lídrem – světovým centrem inovací, špičkového výzkumu a specializované péče. Mnoho amerických nemocnic, univerzit a výzkumných pracovišť skutečně patří ke světové špičce.

Na straně druhé však tento systém vykazuje hluboké nerovnosti, které se s každým dalším krokem ekonomické či politické regulace ještě prohlubují. Zavedení nových cel na dovoz léků z Evropy, byť nižších, než původně hrozilo, do této reality vnáší další napětí – a ukazuje, jak snadno se promyšlené hospodářské opatření může stát zátěží pro jednotlivce.

Clo, které podle administrativy má posílit domácí výrobu, ve skutečnosti nejspíš zvýší náklady těm, kdo si je mohou nejméně dovolit – pacientům, kteří jsou závislí na drahých, ale účinných lécích. V systému, kde pojištění nepokrývá vše a kde spoluúčasti a výluky často činí z pacientů dlužníky, není těžké domyslet si důsledky.

Místo aby vedlo k větší soběstačnosti, může toto opatření ve výsledku přispět k dalšímu odcizení mezi občanem a institucí a mezi tím, co medicína umí, a tím, co si běžný člověk může dovolit. V konečném důsledku totiž nejde jen o ekonomiku – ale o zdraví, důstojnost a pocit bezpečí.

Americký zdravotní paradox tak trvá. Země, která dokáže léčit nejkomplikovanější případy, zároveň často selhává v zajištění základní péče pro každého. Příběhy lidí, kteří se kvůli lékařským účtům zadlužili, ztratili domov nebo možnost pokračovat v životě podle svých představ, nejsou ojedinělé výjimky, jsou běžnou součástí americké každodennosti.

Ačkoliv probíhají dílčí reformy a roste tlak na změnu, podstata problému zůstává: zdravotní péče v USA je stále organizována jako zboží, ne jako veřejná služba. A dokud se nezmění tento základní přístup, budou i dobře míněné snahy narážet na své limity – a miliony Američanů na své finanční dno.