ROZHOVOR | Velká nevýhoda pro členy vlády za SPD a Motoristy. Jen aklimatizovat se na ministerstvu trvá téměř rok, říká politolog

V souvislosti s tím, že Andrej Babiš převedl svůj holding Agrofert do svěřenského fondu, považujete tento krok za skutečné vystříhání se z vedení holdingu, nebo spíše za právnickou konstrukci, která mu umožní nepřímý vliv, případně návrat vlivu v budoucnu? Do jaké míry podle vás veřejnost, včetně prezidenta, toto opatření bere vážně?

Právní podrobnosti zvoleného řešení příliš neznáme, proto zůstává více otázek než odpovědí. Mnohé napoví již reakce Evropské komise na podnět Pirátů. Stín pochybností zde však bude vždy. Důvodem je to, že již v minulosti měl Babiš svůj střet zájmů vyřešit, ale nevyřešil jej, čímž neoprávněně čerpal miliardy korun na dotacích i zakázkách. A ty jsou pro byznys model společnosti Agrofert zásadní. 

A pak tu jsou i další Babišovy firmy mimo Agrofert, o nichž se v souvislosti s řešením střetu zájmů příliš nemluví. Základní litera zákona nicméně nejspíše splněna bude. Důvodem je ale primárně to, že je tento zákon značně děravý a nedokonalý. Co se týče veřejnosti, voliče Andreje Babiše otázka řešení střetu zájmů příliš nezajímá, zatímco voliči jeho oponentů mu pravděpodobně nebudou věřit ani tehdy, kdyby představil sebedokonalejší řešení.

Jak hodnotíte navrhované složení nové vlády, zejména nominace ze strany hnutí Motoristé sobě a SPD? Jde například o Petra Macinku jako možného ministra zahraničí a Filipa Turka jako kandidáta na ministra životního prostředí, případně o nominace SPD v podobě Jaromíra Zůny na obranu, Martina Šebestyána na zemědělství a Ivana Bednárika na dopravu. Působí tato sestava kvalitativně a tematicky jako vláda kompetentních odborníků schopných reagovat na současné výzvy, nebo vůči ní máte zásadní výhrady?

U SPD sázka na odborníky poukazuje na dvě záležitosti. První je nedostatek kádrů této strany, tedy absence straníků schopných reprezentovat stranu na nejvyšších postech v exekutivě. Druhou je zase snaha SPD vyhnout se politické odpovědnosti za spoluvládnutí. 

Motoristé naopak vsadili na své hlavní tváře, limitem je ale to, že tuto novou parlamentní stranu prakticky táhnou jen tři osoby – poslanci Macinka, Šťastný a Turek. A všichni měli být ve vládě. 

Za hnutí ANO jsou naopak ve vládě většinou ministři, kteří již členy exekutivy v minulosti byli, konkrétně Schillerová, Havlíček, Plaga, Metnar a Vojtěch, což představuje jasnou výhodu vůči ostatním. Jen aklimatizovat se na ministerstvu trvá téměř rok. Vládní zkušenosti jsou zkrátka neocenitelné. ANO navíc ve vládě drží dva nejdůležitější posty – post premiéra a post ministryně financí. Koaliční partneři to budou mít velmi těžké.

Vidíte v těchto nominacích, zejména u Petra Macinky a Filipa Turka z Motoristů a u navrhovaných ministrů za SPD, jasné signály, že nová vláda může směřovat proti dosavadní prozápadní orientaci České republiky, například ve vztahu k Evropské unii, zahraniční politice, ochraně životního prostředí či migraci? Která konkrétní jména a resorty považujete za nejrizikovější a z jakých důvodů?

Jedna věc je rétorika doma a druhá v zahraničí, potažmo přímo v Bruselu. Vidíme to na komunikaci Andreje Babiše, ale často i u Viktora Orbána a Roberta Fica. Vždy velmi záleží na tom, vůči jakému publiku politici vystupují. 

Určitě však budeme častěji zaznamenávat apely na rychlé řešení nelegální migrace a budeme svědky tvrdé hry vůči ekologům a opatřením reagujícím na změny klimatu. Myslím, že řada kulturních válek bude vedena právě tímto směrem, čímž agenda Ministerstva životního prostředí značně utrpí. Už nyní bylo toto ministerstvo v rámci exekutivy jakousi popelkou a stálo zejména na nadšencích. Přitom je značně důležité.

S ohledem na to, že někteří významní aktéři koalice nemusí zastávat ministerské funkce, ale zároveň disponují silným mediálním a parlamentním vlivem, například prostřednictvím poslaneckých klubů, nakolik reálné je podle vás riziko, že skutečný politický vliv bude soustředěn mimo oficiální struktury vlády? Hrozí, že vládu budou fakticky řídit tyto neformální mocenské struktury nebo menší koaliční strany, nikoli premiér a formálně odpovědní ministři?

Myslím, že Andrej Babiš je natolik dominantní politickou a ekonomickou silou v naší zemi, že se bez jeho svolení nevymění ani žárovka na Úřadu vlády. Dílčí vliv na vládnutí budou mít samozřejmě i síly stojící za SPD a Motoristy. Volební matematika, která je základem rozdělení sil, je však neúprosná.

Které části agendy, tedy například ekonomiku, zemědělství, energetiku, životní prostředí či zahraniční politiku, považujete za nejzranitelnější v prvních měsících fungování vlády v této sestavě a z jakých důvodů? Může podle vás největší tlak vzniknout kvůli programovému nesouladu mezi ANO, SPD a Motoristy, nebo spíše v důsledku očekávaných vnějších tlaků, jako jsou vztahy s Evropskou unií, sankční politika a energetická situace?

Zdrojem nestability jsou pro náš region v posledních letech zejména tlaky ze zahraničí. A nic nenasvědčuje tomu, že by tomu tak nebylo i nadále. Prezident USA Donald Trump dává otevřeně ruce pryč už nejen od východní části Evropy, ale rovněž i od našeho středoevropského regionu. 

Některé strany a politici nových vládních stran přitom Trumpovu zahraniční a bezpečnostní politiku obdivují a tleskají mu. To je značně nebezpečné a krátkozraké. Co se týče domácí politiky, první měsíce vlády budou poznamenány rozpočtovým provizoriem, které částečně určuje mantinely. Až nový rozpočet ukáže skutečné priority nové vlády.

Jak odhadujete perspektivu koaliční stability? Je podle vás pravděpodobnější, že koalice vydrží, nebo že spory, ať už programové, personální či vyplývající z vnitřního napětí, povedou v horizontu jednoho až dvou let k jejímu rozkladu? Co by podle vás mohlo fungovat jako spouštěč takového rozkladu, například osobní konflikty, skandály nebo tlak zvenčí?

Vláda disponuje pohodlnou většinou, což může být předpokladem stability. Jsme však na začátku, kdy vztahy mezi vládními partnery působí harmonicky. Je však známo rčení, které říká, že největším nepřítelem není člen opozice, ale koaliční partner. 

Navíc vztahy mezi Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou nejsou historicky příliš dobré. Sice se spolu nebudou potkávat na jednání vlády, ale pouze na koaliční radě a v dolní komoře, přesto může docházet k vážným svárům mezi těmito dvěma silnými osobnostmi. 

U očekávání od personální politiky třetí Babišovy vlády můžeme vycházet z minulých kabinetů, jejichž součástí bylo hnutí ANO. Babiš nemá problém sahat k rychlým personálním změnám, například i v důsledku menšího skandálu, neboť je značně citlivý na voličské nálady.