Strach narůstá. Trump po Venezuele potvrdil zájem o Grónsko, Británie nepotvrdila, že by jeho anexi odsoudila

Napětí mezi Washingtonem a Kodaní eskalovalo v neděli, kdy Trump v rozhovoru pro časopis The Atlantic potvrdil své ambice anektovat toto autonomní dánské území. Podle prezidenta je Grónsko obklopeno ruskými a čínskými loděmi, což představuje kritické riziko pro národní bezpečnost USA. Trumpovy výroky přišly jen den poté, co americké speciální síly v Caracasu zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, což v Evropě vyvolalo obavy z podobného postupu i v Arktidě.

Grónský premiér Jens-Frederik Nielsen na tyto hrozby reagoval rázným prohlášením, že „už toho bylo dost“. Na svých sociálních sítích zdůraznil, že Grónsko není na prodej a že o jeho budoucnosti nebudou rozhodovat příspěvky na internetu, ale mezinárodní právo. Narážel tím i na příspěvek Katie Millerové, manželky Trumpova poradce, která sdílela mapu Grónska v barvách USA s popiskem „BRZY“.

Dánská premiérka Mette Frederiksenová označila Trumpovy úvahy za naprosto absurdní a zdůraznila, že USA nemají na anexi Grónska žádné právo. Připomněla, že Dánsko jako spojenec v NATO již poskytuje Spojeným státům k ostrovu rozsáhlý přístup pro obranné účely. Kodaň v posledním roce navíc výrazně posílila své vlastní bezpečnostní investice v Arktidě, aby demonstrovala schopnost region ochránit.

Britský náměstek Tapp však v televizním studiu opakovaně odmítal spekulovat o hypotetických scénářích. Na otázku, zda by Londýn podpořil Dánsko jako člena NATO v případě agrese ze strany jiného člena aliance, odpověděl vyhýbavě. Uvedl pouze, že NATO vždy upřednostňovalo diskusi před rozdělováním a že situace ve Venezuele je od té grónské odlišná.

Mezitím Donald Trump ve své expanzivní rétorice pokračuje a do regionu vysílá další signály. Kromě Grónska se zaměřil i na Mexiko a Kolumbii, přičemž v případě druhé jmenované země prohlásil, že vojenská operace proti tamnímu režimu „zní dobře“. Tato prohlášení jen prohlubují nejistotu britských a evropských diplomatů ohledně dalšího směřování americké zahraniční politiky.

Zatímco se v Londýně čeká na oficiální vyjádření ministryně zahraničí Yvette Cooperové v parlamentu, opozice i spojenci v Evropě sledují britskou zdrženlivost s rozpaky. Ukazuje se, že Británie se snaží balancovat na hraně loajality k Washingtonu a respektu k evropským spojencům, zatímco Trumpova administrativa dává jasně najevo, že hodlá jednat rychle a bez ohledu na tradiční diplomatické zvyklosti.