Putin využívá války v Íránu. Snaží se vykreslit jako mezinárodní mírotvůrce

Ačkoli má Moskva s Teheránem uzavřenou dohodu o „komplexním strategickém partnerství“ a Putin tento týden potvrdil „neochvějnou podporu“ Íránu, tato spolupráce zdaleka nedosahuje úrovně smlouvy o vzájemné obraně. Místo vojenského zapojení nabízí Rusko roli prostředníka. Podle Kremlu Putin v pondělním hovoru s Donaldem Trumpem předložil několik podnětů k diplomatickému řešení konfliktu, přičemž se opíral o své kontakty s lídry států v Perském zálivu i se samotným íránským prezidentem.

Pro Rusko představuje současná krize v Íránu příležitost, jak posílit svůj vliv na Blízkém východě a prezentovat se jako mocnost s reálným dopadem na dění v regionu. Zároveň je to pro Moskvu cesta k prohloubení vztahů s Washingtonem. Kreml usiluje o udržení dobrých pracovních vazeb s administrativou Donalda Trumpa, protože věří, že by mu tyto vztahy mohly pomoci dosáhnout ruských válečných cílů na Ukrajině.

Tato strategie vysvětluje, proč se Vladimir Putin dosud pečlivě vyhýbal jakékoli osobní nebo veřejné kritice Donalda Trumpa v souvislosti s válkou v Íránu. Sám Trump po pondělním telefonátu uvedl, že mu Putin „chce být nápomocen“. Americký prezident však dodal, že by ruský lídr mohl být užitečnější spíše tím, kdyby ukončil rusko-ukrajinskou válku.

Kromě diplomatických cílů přináší íránský konflikt Moskvě i nezanedbatelné ekonomické výhody. Prudký nárůst světových cen ropy představuje zásadní injekci pro ruské státní příjmy. Vzhledem k tomu, že ruský federální rozpočet je postaven na ceně 59 dolarů za barel, současné ceny, které se nedávno vyšplhaly až k hranici 120 dolarů, pomáhají Rusku dál financovat jeho vojenské operace na Ukrajině.

Dalším faktorem, který Rusko sleduje, je Trumpovo vyjádření, že by USA mohly dočasně zrušit sankce na ropu u některých zemí, aby zmírnily nedostatek paliv způsobený válkou v Íránu. Pokud by k takovému kroku došlo i v případě Ruska, Moskva by mohla očekávat značné finanční zisky. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před tímto scénářem varoval a označil jej za vážnou ránu pro Kyjev.

Optimismus v Rusku neskrývají ani provládní média. Deník Komsomolskaja pravda v titulku uvedl, že drahá ropa je pro Západ pádným důvodem ke zrušení sankcí. Zatímco Kreml zachovává vůči Trumpovi zdrženlivost, některá ruská periodika jsou v hodnocení amerického postupu v Íránu mnohem ostřejší. Bulvární Moskovskij Komsomolec například napsal, že „prezident míru“ ztratil rozum a přirovnal situaci k pohádce o císařových nových šatech.

Absence kritiky ze strany Putina je tedy vnímána jako čistě pragmatický tah, jehož cílem je vytěžit z nestability na Blízkém východě maximum pro vlastní zájmy na evropském bojišti. Rusko se tak snaží balancovat mezi podporou svého íránského partnera a snahou o zákulisní dohody s Bílým domem, které by mohly vést k uvolnění ekonomického tlaku na Moskvu.

Dosažení diplomatického průlomu v Íránu pod ruským vedením by pro Putina znamenalo návrat na pozici klíčového globálního hráče. Zároveň by mu vysoké ceny energií poskytly dostatečný finanční polštář pro dlouhodobé pokračování agrese proti sousední Ukrajině. Právě propojení ekonomických a politických zisků činí z íránské krize pro Kreml důležitý strategický bod.