Írán oznámil změnu strategie útoků. Chce vyšroubovat cenu ropy na 200 dolarů za barel

Mluvčí vojenského velitelství Chátam al-Anbijá, Ebráhím Zolfaqarí, ve středu oficiálně oznámil, že Írán mění svou dosavadní strategii. Dosud uplatňovaný princip „recipročních úderů“, kdy Teherán odpovídal na konkrétní útoky jednotlivými protiúdery, nahradí systémem kontinuálního ostřelování svých protivníků. Tato změna signalizuje přechod k totální opotřebovávací válce v celém regionu.

Hlavním terčem íránského tlaku se stala námořní doprava ropy. Zolfaqarí prohlásil, že Írán hodlá zablokovat veškeré dodávky směřující k jeho nepřátelům. Doslova uvedl, že nedovolí, aby se k USA, Izraeli nebo jejich partnerům dostal byť jen jediný litr ropy. Tato rétorika v praxi znamená, že jakékoli plavidlo nebo tanker směřující do těchto destinací se stává legitimním vojenským cílem íránských sil.

Důsledky těchto hrozeb na světové trhy jsou podle íránských představitelů nevyhnutelné. Zolfaqarí vzkázal západním mocnostem, aby se připravily na scénář, kdy cena za barel ropy dosáhne hranice 200 dolarů. Podle něj je cena suroviny přímo závislá na regionální bezpečnosti, kterou podle jeho slov Spojené státy a jejich spojenci svou přítomností a akcemi destabilizovali.

Tato prognóza přichází v době, kdy se už tak vysoké ceny ropy drží na rizikových úrovních kvůli přetrvávajícím obavám o plynulost dodávek. Ačkoliv Mezinárodní energetická agentura (IEA) představila historicky největší plán na uvolnění strategických rezerv, trhy reagují na íránské pohrůžky nervózně. Fyzická blokáda nebo útoky na tankery totiž mohou mít mnohem větší dopad, než jaký dokáže vykompenzovat uvolnění zásob.

Energetický gigant Shell už v reakci na napjatou situaci musel přistoupit k radikálním krokům. Podle informací agentury Reuters společnost vyhlásila stav „vyšší moci“ (force majeure) pro své klienty, kteří odebírají katarský zkapalněný zemní plyn (LNG). To potvrzuje, že konflikt už reálně narušuje obchodní kontrakty a schopnost firem doručovat suroviny bezpečně ke koncovým zákazníkům.

Zatímco se pozornost světa upírá k Zálivu, ostatní těžařské mocnosti se snaží situaci využít nebo stabilizovat. Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) potvrdila, že Saúdská Arábie plánuje výrazné zvýšení produkce, aby vykryla případné výpadky. Nicméně ani toto navýšení nemusí stačit, pokud se íránské hrozby o „kontinuálních úderech“ na tankery naplní.

Paralelně s energetickou krizí se objevují zprávy o snahách Spojených států zajistit alternativní zdroje jinde. Ropné společnosti jako Chevron a Shell se údajně blíží k uzavření prvních velkých dohod o těžbě ve Venezuele od chvíle, kdy USA zadržely tamního lídra Madura. Tento krok ukazuje na zoufalou snahu Západu diverzifikovat zdroje mimo neklidný Blízký východ.

Už pondělní prudký nárůst cen ropy vyvolal masivní výprodeje na předních světových burzách a mezi ekonomy sílí obavy, že probíhající válka mezi USA, Izraelem a Íránem se stane rozbuškou pro globální ekonomický šok. Situace v Perském zálivu totiž vyústila v energetickou krizi, která s sebou nese hrozivé riziko stagflace.

Stagflace představuje pro hospodářství noční můru: je to stav, kdy ekonomická aktivita stagnuje nebo klesá, ale ceny zboží a služeb přesto nekontrolovaně rostou. Tento scénář je nyní více než aktuální, neboť drahé energie podkopávají globální růst a zároveň ženou inflaci i úrokové sazby do výšin, které svět nepamatuje od ropných šoků v 70. letech minulého století.

Hlavním hybatelem paniky je cena ropy, která v pondělí pokořila hranici 115 dolarů za barel. Jde o nejvyšší hodnotu od ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Pro srovnání, americká lehká ropa WTI se nyní prodává za téměř dvojnásobek své lednové ceny. Investoři reagují na faktické uzavření Hormuzského průlivu, kudy běžně proplouvá pětina světové produkce ropy a zkapalněného plynu.

Kromě samotné blokády průlivu situaci zhoršují i výpadky těžby přímo v zemích Blízkého východu. Warren Hogan, ekonomický poradce Judo Bank, varuje, že jsme svědky jednoho z nejprudších nárůstů nákladů na ropu v historii. Podle něj se naděje na brzký návrat k původním cenám rozplývá s každým dalším dnem trvání konfliktu, což vytváří tlak na celý dodavatelský řetězec včetně hnojiv a plynu.

Dopady na běžné spotřebitele jsou okamžité. Ve Spojených státech vzrostly ceny pohonných hmot za jediný týden o 50 centů na galon. Ekonomové z Royal Bank of Canada předpovídají, že pokud se ropa udrží nad 100 dolary, americká inflace vyletí na 3,7 %. Vyšší náklady na dopravu se totiž promítají do cen všeho – od potravin až po nábytek, což vysává peněženky domácností po celém světě.

Evropa je v ještě složitější situaci, protože je na dovozu energetických surovin závislá. Ceny zemního plynu na starém kontinentu vzrostly hned v prvním týdnu války o neuvěřitelných 67 %. Podle Oxford Economics čeká Spojené království i eurozónu prudké zrychlení inflace, které může v kombinaci s ochlazením ekonomiky srazit hospodářský růst těchto regionů na pouhé 1 % nebo i níže.

Podobně pesimistické vyhlídky má i Austrálie a Asie. V Austrálii se očekává, že inflace napadne hranici 5 %, přičemž ceny benzínu mohou stoupnout až o dolar na litr. Asijské ekonomiky, které doposud těžily z technologického rozmachu, čelí riziku, že drahé energie udusí jejich průmyslovou produkci. Japonský index Nikkei a jihokorejský Kospi už v pondělí odepsaly přes 6 % své hodnoty.

Historická paralela se 70. léty je podle analytiků děsivá. David Bassanese z BetaShares podle serveru The Guardian upozorňuje, že tehdejší konflikty na Blízkém východě uvrhly vyspělé ekonomiky do vleklé recese. Pokud ropa zůstane drahá, centrální banky budou mít svázané ruce. Budou muset bojovat s vysokou inflací, i když ekonomika bude skomírat, což jim znemožní pomoci hospodářství snižováním sazeb.

Tento obrat v měnové politice je již patrný. Před vypuknutím bojů se v roce 2026 očekávalo snižování úrokových sazeb, nyní se však počítá spíše s jejich zvyšováním nebo stabilitou na vysokých úrovních. Evropská centrální banka i Bank of England pravděpodobně odloží jakékoliv uvolňování, zatímco v Austrálii se trhy připravují na další dvě zvýšení sazeb ještě v letošním roce.

Krize již nutí státy k drastickým úsporným opatřením. Bangladéš se rozhodl uzavřít univerzity a posunout svátky, aby šetřil elektřinu. Jižní Korea poprvé po třiceti letech uvažuje o zastropování cen pohonných hmot. I kdyby se prezidentu Trumpovi podařilo válku rychle ukončit, obchodníci budou do cen ropy nadále započítávat riziko obnovení konfliktu, což návrat k levným energiím znemožní.

Dopady drahých energií však nekončí jen u čerpacích stanic nebo v průmyslových podnicích. V Indii už nedostatek plynu na vaření nutí miliony domácností opouštět přípravu teplých jídel. Tato sociální dimenze krize ukazuje, jak rychle se geopolitický konflikt v Zálivu promítá do kvality života lidí v nejlidnatějších částech světa, které jsou na levném dovozu energie závislé.

Ekonomické otřesy zasahují i finanční sektor. Kanadský poskytovatel nebankovních úvěrů goeasy zaznamenal drastický propad akcií poté, co musel odepsat stovky milionů dolarů a stáhnout své finanční výhledy. Investoři se obávají, že rostoucí náklady na život a energie povedou k neschopnosti spotřebitelů splácet své závazky, což může spustit řetězovou reakci v celém finančním systému.

V Evropě se mezitím rozhořel spor o to, jak čelit neúnosným cenám. Evropská unie už v minulosti zvažovala zavedení cenového stropu na plyn, aby ochránila své hospodářství před kolapsem. Itálie se potýká s vnitřními spory ohledně kontroly nad milánskou burzou, což jen dokresluje nervozitu, která panuje v evropských finančních centrech v reakci na hrozící energetický šok.

I Rusko, které samo čelí sankcím, se připravuje na hubené roky. Podle uniklých informací Moskva plánuje pro rok 2026 desetiprocentní škrty v „necitlivých“ výdajích státního rozpočtu. Ukazuje se, že ani země exportující suroviny nejsou imunní vůči globální ekonomické nestabilitě, kterou íránsko-americký konflikt vyvolal a kterou Teherán hodlá dále stupňovat.

Krize má i své ekologické a sociální dopady. Plány na udržitelnost a přechod k zeleným energiím se v mnoha zemích odsouvají na druhou kolej, protože vládám jde o okamžité přežití a zajištění tepla a elektřiny pro obyvatelstvo. Španělský doručovací gigant Glovo například oznámil záměr propustit 750 zaměstnanců, což je další z mnoha signálů ochlazující se ekonomiky v důsledku drahých vstupů.

Budoucí vývoj zůstává extrémně nejistý. Pokud Írán skutečně přistoupí k trvalým útokům na ropné trasy a cena suroviny se přiblíží Zolfaqarím předpovídaným 200 dolarům, světová ekonomika se může propadnout do recese, jakou nepamatuje několik generací. Vše nyní závisí na tom, zda se podaří obnovit bezpečnost v regionu, nebo zda se naplní černé scénáře o energetickém vyhladovění klíčových světových trhů.

Výhled do budoucna závisí na délce trvání blokády. Pokud by narušení dodávek trvalo měsíc, mohla by se cena ropy vyšplhat na rekordních 145 dolarů za barel. Tříměsíční konflikt by pak podle Westpac mohl znamenat cenu až 185 dolarů, což by téměř jistě uvrhlo světovou ekonomiku do hluboké recese. Stabilizace cen je v nedohlednu a strach ze stagflace se stává novou globální realitou.