Trumpův zásah ve Venezuele ztrapnil ruskou armádu. Další na řadě by měl být Putin, naznačil Zelenskyj

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na událost reagoval s neskrývaným optimismem. Na tiskové konferenci v Kyjevě prohlásil, že pokud Spojené státy dokážou takto efektivně zatočit s diktátory, pak jistě vědí, jak by měly postupovat dál. Zelenskyj tím narážel na zatykač Mezinárodního trestního soudu, který byl na Putina vydán za válečné zločiny, a naznačil, že osud Madura v americkém zajetí by mohl být předzvěstí věcí příštích i pro ruského lídra.

Z geopolitického hlediska se však Putin může cítit paradoxně posílen. Tím, že Spojené státy provedly vojenský útok na suverénní stát a unesly jeho nejvyššího představitele, poskytly Moskvě možnost poukazovat na americké porušování mezinárodního práva. Kreml nyní může s mnohem větší razancí tvrdit, že Washington uplatňuje dvojí metr: zatímco ruskou invazi na Ukrajinu odsuzuje, sám provádí „neokoloniální“ výboje na svém „dvorku“, aby se zmocnil tamních ropných zásob.

Ztráta Madura jako partnera je však pro Rusko ekonomickou i vojenskou ránou. Venezuela byla klíčovým odbytištěm ruských zbraní a místem, kde měly ruské ropné firmy, jako je Rosněfť, své nezanedbatelné zájmy. Pokud nyní Trumpova administrativa do země vpustí americké giganty typu Chevron, hrozí Rusku úplné vytlačení z venezuelského energetického trhu a ztráta miliardových investic, které do Madurova režimu v uplynulých letech vložilo.

Navíc existuje riziko, že by americké ovládnutí venezuelské ropy mohlo vést k výraznému zvýšení celosvětové produkce a následnému poklesu cen suroviny. Pro ruskou ekonomiku, která je závislá na příjmech z ropy pro financování války na Ukrajině, by to znamenalo další prohloubení krize. Spojené státy by tak mohly skrze Venezuelu zasáhnout ruskou pokladnu mnohem účinněji než skrze dosavadní balíčky sankcí.

Putinova vláda již oficiálně odsoudila operaci jako akt „ozbrojené agrese“ a požaduje okamžité propuštění Madura. Ruské ministerstvo zahraničí se snaží situaci využít k mobilizaci takzvaného globálního jihu proti americké hegemonii. Argumentuje tím, že žádný stát na světě si nemůže být jist svou suverenitou, pokud Spojené státy jednostranně rozhodují o tom, kdo má právo vládnout a kdo skončí před americkým soudem.

V sázce je také prestiž ruské armády ve srovnání s tou americkou. Zatímco ruská vojska se na Ukrajině potýkají s vleklým konfliktem, americké speciální jednotky Delta Force provedly „chirurgicky přesný“ zásah v Caracasu během necelých 24 hodin. Tento trapný kontrast v efektivitě jen podtrhuje technologickou a operační převahu USA, což pro Putina, který rád vystupuje jako lídr globální vojenské mocnosti, představuje osobní ponížení.

Ačkoliv tedy Moskva přichází o důležitého partnera v Karibiku, Putin se pravděpodobně pokusí vytěžit maximum z narativu o americkém imperialismu. Pokud se Trumpova administrativa ve Venezuele zasekne nebo pokud tamní situace sklouzne k chaosu, bude to pro Kreml ideální příležitost k destabilizaci západních spojenectví. Svět tak sleduje nebezpečnou hru, kde se osud jedné jihoamerické země stává nástrojem v mnohem širším konfliktu mezi Východem a Západem.