ANALÝZA | Írán patří mezi nejsilnější státy Blízkého východu. Proč je proti Izraeli zcela bezbranný?

Íránské vedení se nachází v hlubokém rozvratu po zprávách o smrti nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího. Spolu s ním mělo v úvodní fázi letecké kampaně zahynout dalších 48 klíčových představitelů režimu. Pro zemi, která od revoluce v roce 1979 zažila pouze jedno předání moci, to znamená kritické narušení řetězce velení.

Míru chaosu v Teheránu potvrzuje i vyjádření íránského ministra zahraničí o pravděpodobné izolaci armádních jednotek. Tyto útvary mohou v současnosti jednat samostatně, aniž by měly kontakt s nadřízenými strukturami. Panuje nejistota ohledně toho, kdo v tuto chvíli v Íránu skutečně drží moc a činí zásadní rozhodnutí.

Režim se sice pokouší své stoupence uklidnit zahájením procesu nástupnictví podle ústavy, ale jeho efektivita je nejistá. Rozhodovací pravomoci by měla převzít prozatímní rada složená z prezidenta, předsedy soudního dvora a vybraného duchovního. Žádný z těchto činitelů se však dosud neobjevil na veřejnosti a útoky na vedení země nadále pokračují.

Absence jasného nástupce Alího Chameneího může v následujících týdnech dále oslabit základy islámské republiky. Nadějný kandidát Ebráhím Raísí zahynul před dvěma lety při havárii vrtulníku a Chameneího syn Modžtaba čelí mnoha překážkám. Raketové údery byly navíc hlášeny i v blízkosti místa, kde se údajně zdržuje bývalý prezident Mahmúd Ahmadínežád.

Írán na tyto údery odpovídá raketovou palbou směřující na Izrael, americká zařízení a civilní cíle v Perském zálivu. Prioritou spojeneckých velitelů je nyní likvidace íránských odpalovacích zařízení, která limitují intenzitu útoků. Írán disponuje velkými zásobami raket krátkého a středního doletu, které jsou před použitím často skryté a rozptýlené.

Nečekaným vývojem je íránské rozhodnutí útočit na civilní infrastrukturu, hotely a rezidence v arabských státech Perského zálivu. Země jako Saúdská Arábie, Emiráty či Katar se původně chtěly držet stranou tohoto ozbrojeného střetu. Íránské útoky je však vtahují do dění a nutí je odložit politické neshody tváří v tvář společné hrozbě.

Postupně se formuje širší koalice, do níž se vedle USA zapojilo pět států Zálivu a Jordánsko. Tyto země společně odsoudily íránské kroky a potvrdily své právo na sebeobranu. Británie, Francie a Německo navíc naznačily, že by se mohly připojit k úderům proti íránským skladům raket a bezpilotních letounů.

Rusko a Čína, které byly dříve považovány za strategické partnery Íránu, zatím zůstávají spíše v ústraní. Moskva nemá kapacity na to, aby nahradila zničenou íránskou protivzdušnou obranu, a Peking se omezil na verbální odsouzení útoků. Teherán se tak v aktuální situaci nemůže na pomoc svých dřívějších spojenců plně spoléhat.

Asymetrické nástroje Íránu, jako jsou kybernetické operace nebo blokáda námořních cest, se zatím výrazněji neprojevily. Íránští představitelé dokonce ustoupili od svých výhrůžek ohledně uzavření Hormuzského průlivu. Libanonský Hizballáh je oslaben a milice v Iráku sice podnikají výpady, ale irácké vedení se snaží držet zemi mimo ohnisko konfliktu.

Energetické trhy reagovaly na eskalaci desetiprocentním nárůstem cen ropy hned po nedělním otevření burz. OPEC pod vedením Saúdské Arábie sice souhlasil se zvýšením produkce, ale nejistota v dopravě vliv na ceny nadále udržuje. Spojené státy jsou však díky své pozici největšího světového producenta ropy odolnější vůči šokům než v minulosti.

Vojenská převaha Spojených států v oblasti konvenčních sil, letectva a logistiky zůstává drtivá. Tato dominance by mohla časem ovlivnit íránské kalkulace a posílit pragmatičtější hlasy při očekávané transformaci tamního vedení. Je však pravděpodobné, že i noví íránští lídři zůstanou věrni ideologii nepřátelství vůči Západu.

V současné chvíli konflikt postrádá jasný bod ukončení nebo diplomatickou cestu k deeskalaci napětí. I v případě lidového povstání proti zbytkům režimu lze očekávat, že se jej vládní síly pokusí brutálně potlačit. Zůstává otevřenou otázkou, zda by Spojené státy v takovém případě použily své letectvo k odstrašení dalších represí vůči obyvatelstvu.