Politico: Írán po začátku útoku zoufale hledal pomoc v Moskvě. Dostal jen slovní podporu

Tato zkušenost není v posledních letech ojedinělá. Před Íránem podobné zjištění učinil syrský vůdce Bašár al-Asad koncem roku 2024, kdy ruská podpora nedokázala zabránit postupu povstalců. Stejně tak venezuelský prezident Nicolás Maduro, který se od začátku letošního roku nachází v americkém vězení, marně čekal na rozhodnější zásah Kremlu. Nyní, po potvrzení smrti ajatolláha Alího Chameneího během útoku na Teherán, se propast mezi silnými slovy Moskvy a její reálnou nečinností ukázala v plné nahotě.

Pro Teherán by tento vlažný postoj neměl být překvapením, neboť varovné signály přicházely již od loňského léta. Během dvanáctidenní války s Izraelem, která zahrnovala i masivní americký útok na íránská jaderná zařízení, se Rusko omezilo pouze na rétorické odsouzení. Přestože Moskva v prosinci souhlasila s poskytnutím pokročilých raket v hodnotě 500 milionů eur a snažila se stylizovat do role mediátora, při sobotním útoku o vojenské pomoci nepadlo ani slovo.

Formálně Rusko k obraně Íránu nic nezavazuje. Ačkoliv obě země v dubnu 2025 podepsaly smlouvu o strategickém partnerství, ruský náměstek ministra zahraničí Andrej Rudenko tehdy výslovně zdůraznil, že dokument nezakládá vojenskou alianci ani závazek ke vzájemné pomoci. Zatímco Írán ochotně dodával Moskvě drony Šáhed a rakety pro válku na Ukrajině, Kreml se do dalšího válečného dobrodružství na obranu svého partnera nehrne.

Ruský prezident Vladimir Putin svou neutralitu obhajoval již v minulosti, například během ekonomického fóra v Petrohradu v červnu 2025. Poukázal tehdy na fakt, že v Izraeli žijí nejméně dva miliony bývalých občanů Sovětského svazu a zemi označil za téměř ruskojazyčnou. Tento demografický faktor hraje v ruských kalkulacích klíčovou roli a Moskva jej bere v úvahu při rozhodování, nakolik se v blízkovýchodních konfliktech angažovat.

I když nečinnost Ruska v případě Íránu představuje reputační ránu na globální scéně, Kreml se bude snažit vytěžit z nastalé situace maximum v informační válce. Moskva již nyní využívá útoky k tomu, aby poukázala na porušování mezinárodních norem ze strany Západu. Podle politologa Vladimira Pastuchova bude Putin události v Teheránu prezentovat jako důkaz správnosti své agresivní politiky vůči Západu s argumentem, že nebýt jeho kroků, mohlo se totéž stát Rusku.

První reakce z nejvyšších pater ruské politiky na sebe nenechaly dlouho čekat. Dmitrij Medveděv označil diplomatické snahy Donalda Trumpa za pouhou zástěrku, o které prý všichni věděli. Zahraničněpolitický poradce Kremlu Fjodor Lukjanov zašel ještě dál a prohlásil, že události v Íránu ukazují naprostou bezpředmětnost jakékoli diplomacie s Trumpovou administrativou. Moskva tak sází na to, že u zbývajících spojenců převáží tento narativ nad faktem, že své partnery v nouzi nechává osamocené.