ANALÝZA | Jak Zelenskyj šikovně ukázal Západu, jakým problémem je konání voleb ve válce

Zelenskyj otevřel diskusi o možném uspořádání voleb, přestože země stále funguje ve stavu válečného práva. Reagoval tak na opakovaná tvrzení amerického prezidenta Donalda Trumpa, podle nichž se Kyjev údajně vyhýbá hlasování a „využívá válku“ k prodlužování svého mandátu. Zelenskyj tato obvinění odmítl a označil je za neadekvátní interpretaci ukrajinské reality, jak informovala britská stanice BBC.

Funkční období prezidenta formálně skončilo v květnu 2024, ale od ruské invaze v únoru 2022 platí na Ukrajině stanné právo, které konání celostátních voleb automaticky pozastavilo. Zelenskyj nyní uvádí, že požádal o přípravu návrhů legislativních změn, které by hlasování teoreticky umožnily. Uvedl také, že volby by se mohly konat během 60 až 90 dnů, pokud by USA a evropské státy poskytly bezpečnostní záruky.

Zelenskyj zdůraznil, že rozhodnutí o volbách je primárně věcí ukrajinské společnosti, nikoli zahraničních partnerů. Zároveň přiznal, že slyší kritiku naznačující, že si prodlužuje mandát. Podle něj však podobná tvrzení ignorují praktické dopady války. Ukrajinské vedení stále trvá na tom, že bezpečné volby nejsou možné bez kontroly nad územím a bez ochrany milionů voličů doma i v zahraničí.

Opoziční politici i odborníci upozorňují, že válečné volby by byly logisticky extrémně komplikované a potenciálně nelegitimní. Vojáci na frontě by potřebovali dovolenou nebo speciální mechanismy hlasování, zatímco v zahraničí žije kvůli válce přibližně 5,7 milionu Ukrajinců. Bezpečnostní rizika, od ostřelování až po kybernetické útoky, by navíc dramaticky zvýšila náklady i politickou zranitelnost celé operace.

Proti konání voleb během války se staví většina politického spektra. Někteří opoziční poslanci tvrdí, že návrh je nereálný a nebezpečný, jiní Zelenského podezírají, že testuje možnost „kvazivoleb“, které by mu díky mediální převaze mohly hrát do karet. Přesto převažuje názor, že volby by nyní rozštěpily společnost a vytvořily přesně ten typ vnitřních rozporů, který Rusko aktivně podporuje.

Sociologická data ukazují, že ani veřejnost nestojí o hlasování v době, kdy boje pokračují. Podle posledních průzkumů podporuje volby pouze kolem 10 % obyvatel, zatímco jasná většina trvá na tom, že se mají konat až po stabilizaci situace a dosažení mírové dohody. Politologové upozorňují, že jde o realistické očekávání v zemi, kde nelze zaručit bezpečnost volebních místností ani přístup všech voličů.

Navzdory kritice zůstává Zelenskyj nejpopulárnějším politikem země. Podle říjnových dat by ho volila zhruba čtvrtina Ukrajinců. Těsně za ním následuje generál Valerij Zaluzhnyj, který však neoznámil, zda by kandidoval. I mezi občany je patrné, že volby vnímá většina jako potenciální destabilizační faktor – i ti, kteří jsou s prezidentovým výkonem nespokojeni, považují hlasování za „pošetilé“ či kontraproduktivní.

Země tak stojí před dilematem: vyslat signál demokratické odolnosti, nebo upřednostnit bezpečnost a jednotu v podmínkách trvajícího konfliktu. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by politická nebo společenská shoda směřovala k okamžitému otevření volebních místností. Většina hlasů se shoduje, že skutečná debata o volbách může začít až ve chvíli, kdy se Ukrajina přiblíží k trvalému příměří a zmírní se přímé bezpečnostní hrozby.

Kdo by mohl Ukrajině pomoct volby zorganizovat?

Zelenskyj podmínil případné uspořádání voleb tím, že Spojené státy a evropské země poskytnou bezpečnostní záruky, které by umožnily hlasování během pokračující ruské agrese. Je to ale Kreml, kdo od počátku invaze tvrdí, že Zelenskyj je „nelegitimní“ a jeho mandát vypršel. Moskva z této teze odvozuje vlastní narativ, že změna vedení v Kyjevě je předpokladem mírového urovnání. Právě volby by teoreticky mohly takový argument buď potvrdit, nebo jednoznačně popřít. Ukrajinský prezident však zároveň dobře ví, že konání hlasování bez výrazných bezpečnostních opatření by samo o sobě ohrozilo životy civilistů a mohlo by poskytnout Rusku příležitost k destabilizaci.

Tady se otevírá zásadní paradox. Bezpečnost voleb nemůže garantovat Západ, ale pouze ten, kdo válku vede. A právě Moskva je jediná strana schopná okamžitě snížit riziko útoků na volební místnosti, infrastrukturní uzly či shromažďování voličů. Odpovědnost je tudíž logicky na té straně, která ukrajinská města ostřeluje, nikoli na spojencích, kteří Kyjev politicky či materiálně podporují. Očekávat, že Rusko dobrovolně pozastaví útoky, je ovšem mimo realitu. Kreml nemá sebemenší motivaci umožnit Ukrajině bezpečné demokratické hlasování – zejména takové, které by mohlo zpochybnit jeho vlastní propagandu o „nelegitimním režimu“.

Pokud by měly bezpečnostní záruky skutečně přijít od USA a Evropy, nešlo by o symbolickou podporu, ale o fyzické zapojení do konfliktu. A tady se dostáváme na úroveň, kterou si Západ dlouhodobě nepřeje překročit. Aby byla taková garance účinná, musela by zahrnovat nasazení prostředků schopných chránit ukrajinská města před balistickými raketami, střelami s plochou dráhou letu i rojovými útoky dronů. To znamená stíhačky ve vzdušném, posílené pozemní systémy protivzdušné obrany a nepřetržitý dohled nad vzdušným prostorem.

Problém však nespočívá pouze v technice. V okamžiku, kdy by západní systémy aktivně sestřelovaly ruské rakety, staly by se přímým účastníkem konfliktu. Změnil by se celý právní rámec i politická rizika. Kromě toho by bylo nezbytné vytvořit rozsáhlý zpravodajský aparát, schopný předvídat útoky, koordinovat obranu a monitorovat potenciální provokace. To je operace, která by se svým rozsahem blížila zavedení bezletové zóny – a tu Západ od začátku války odmítá právě kvůli riziku přímého střetu s Ruskem.

Jinými slovy, požadavek bezpečnostních záruk není jen technickou otázkou. Je to nepřímé politické sdělení, že pokud svět chce volby, musí být připraven převzít odpovědnost, kterou dosud nesl pouze Kyjev. To ale znamená zásadní posun v celé západní strategii. Pochybnosti jsou proto na místě – nejen kvůli riziku eskalace, ale i kvůli faktu, že žádná realistická garance nedokáže v podmínkách aktivní války eliminovat všechna rizika. Volby totiž jsou o milionech lidí pohybujících se po zemi, frontových jednotkách, uprchlících, logistických trasách a tisících potenciálních cílů.

Zelenskyj tak stojí v komplikované pozici. Na jedné straně je pod tlakem ruské propagandy a části mezinárodního publika, které zpochybňuje legitimitu jeho mandátu. Na straně druhé dobře ví, že volby za stávajících podmínek by mohly způsobit více škody než užitku. Jeho podmínka bezpečnostních záruk může být čtena jako snaha ukázat ochotu k demokracii – ale zároveň jako realistické upozornění, že žádná civilizovaná země nepořádá volby pod raketovou palbou.

Jak je to s legitimitou?

Nekonání voleb má, navzdory pochopitelným argumentům o bezpečnosti, svou objektivní hranici. Zelenskyj je v prezidentském úřadě již šestým rokem, ačkoli ústava jasně stanovuje pětiletý mandát. Americký prezident Trump v tomto ohledu skutečně míří na slabé místo ukrajinské demokracie, kdy formální rámec přestal odpovídat realitě. 

To však neznamená, že problém vznikl politickou vůlí Kyjeva. Celá situace je důsledkem pokračující ruské agrese, která zcela znemožňuje legální, bezpečné a plošné hlasování. Předseda ukrajinské volební komise Serhij Dubovyk nedávno pro americkou stanici CNN připomněl, že funkčních je sotva 75 % volebních místností. A ani tato čísla nic neříkají nic o tom, zda by je bylo možné reálně otevřít během dne voleb.

Tento fakt míří k jádru problému. Demokracie nemůže fungovat tam, kde protivník každodenně útočí na civilní infrastrukturu a činí z voleb strategický cíl. Je absurdní obviňovat Ukrajinu z odkladu hlasování, když je to právě Rusko, kdo fyzicky znemožňuje konání jakéhokoli legitimního hlasování. Oslabení demokracie tedy není důsledkem rozhodnutí kyjevské vlády, ale přímým efektem pokračující agrese. 

Paradoxní je, že další průběh války by mohl nakonec hrát v Zelenského prospěch, pokud by se Ukrajina přece jen rozhodla volby uspořádat. Rusko okupuje či destabilizuje rozsáhlé oblasti východu země – tedy regiony, kde měl Zelenskyj v roce 2019 nejnižší podporu. Západní a centrální Ukrajina, které naopak hlasovaly pro současného prezidenta výrazně silněji, zůstávají pod kontrolou Kyjeva. Pokud by východní regiony fakticky nehlasovaly, mohlo by to vést k ještě výraznějšímu vítězství Zelenského. To je důležitý, a přitom nepříjemně neintuitivní aspekt celé debaty; válka deformuje demokratické procesy nejen logisticky, ale i politicky.

Taková situace je pro ukrajinskou demokracii nešťastná. Pokud by země nebyla ve válce, volby by proběhly v řádném termínu a výsledky by mohly být úplně jiné. Zelenskyj by teoreticky nemusel sedět v prezidentském úřadě vůbec – a Moskva by přišla o jeden z klíčových argumentů, kterým se snaží zpochybnit legitimitu ukrajinské vlády. Jinými slovy, válka zakonzervovala stav politické scény způsobem, který není výhodný ani pro demokracii, ani pro Ukrajinu jako takovou.

Tvrzení o „oslabené demokracii“ je tedy třeba vnímat v kontextu. Ano, formálně je prezident za hranou ústavního mandátu. Ale zároveň je naprosto jasné, proč se volby nekonají. A dokud je nebude možné vytvořit, jakýkoli pokus o hlasování by nejen ohrozil životy civilistů, ale navíc by poskytl Rusku příležitost zpochybnit výsledky, manipulovat narativem a podporovat destabilizaci Ukrajiny zevnitř.

Celá situace tak poukazuje na hlubší dilema. Demokracie má své limity v prostředí totální války. Ukrajina je současně pod přímým útokem i pod přímým tlakem, aby dokazovala svou legitimitu. Ať se rozhodne jakkoli, Moskva to využije ve svůj prospěch. Pokud volby neproběhnou bude to údajná nelegitimita Zelenského. Pokud proběhnou, vznikne narativ o neférovém procesu v době války. V tomto kontextu není překvapivé, že Kyjev postupuje opatrně a odmítá kroky, které by mohly vést k politickému chaosu.