Komunisté by se měli omluvit za oběti železné opony? Ani náhodou, mohly si za to prý samy

"Vycházíme z toho, že za posledních 27 let od pádu železné opony se ještě nikdo neomluvil za to, že byli na československých hranicích zabíjeni bezbranní čeští civilisté a že je nejvyšší čas. Jako příklad jsme si vzali zabití Hartmuta Tautze, což byl osmnáctiletý maturant a úplně bezbranný chlapec, který byl roztrhán zaživa psy dvaadvacet metrů od rakouské hranice a zemřel, protože mu nebyla poskytnuta první pomoc," řekla Českému rozhlasu ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neely Winkelmannová.

"To se musím smát, protože to jsou nepravdy. A je otázka, kdo se má komu omlouvat... Pan Tautz nerespektoval označení při vstupu do území, kde bylo napsáno – Pozor, hraniční pásmo – on tam v podstatě spáchal sebevraždu. Pan Tautz 8. srpna 1986 nerespektoval označení při vstupu do území, kde bylo napsáno – Pozor, hraniční pásmo, vstup jen na povolení. On překonal ženijně technické zabezpečení a hlídka vypustila dva služební psy. Hlídka je vypustila oprávněně, protože nevěděla, jestli narušitel je nebo není ozbrojený. Psi vyštěkali narušitele na místě, byli tak vycvičení. Kdyby jim dal pokoj a neoháněl se, kdyby je respektoval, tak by ho pouze vyštěkali a čekali na přístup hlídky. On se pohnul, nebo nevím – to není zjištěno, co udělal – on se pokusil pokračovat. A ti psi, protože je nerespektoval, tak se na něj vrhli. Hlídka když přišla a viděla ten stav, tak ho ošetřila. Není pravda, že ho nechali vykrvácet," tvrdí předseda Národní rady Klubu českého pohraničí Milan Richter. 

"Neviděl jste spis z doby komunismu, který leží v archivu Ústavu paměti národa na Slovensku a je přístupný na dožádání. Neviděl jste fotografickou dokumentaci. Hartmut Tautz byl padesát kilo těžký nebo spíš lehký chlapec. Hudebník, klarinetista. Nebyl to žádný zápasník. On utíkal na Západ, protože byl těžce pronásledován východoněmeckým režimem a to, co se stalo v tom kukuřičném poli, vypadalo jinak. Když přestříhal ty dráty, tak na něj byli vypuštěni ne služební vlčáčci, ale byli to speciálně cvičení tzv. samostatně útočící psi, kteří byli používáni jako taková tajná zbraň pohraniční stráže," reagovala Winkelmannová.

"Všechno, co se dělo na hranicích, se dělo v režimu utajení. Takže ani veřejnost nevěděla, že existují tihle speciálně cvičení agresivní psi zabijáci, kteří skákali lidem na hlavu a na krk. A oni tohle provedli Hartmutovi – strhli ho na zem a skalpovali. Ty fotografie v tom spisu jsou otřesné. Chlapec ležel se strženou kůží s hlavy a krvácel po celém těle. Volal o pomoc, když tam v klidu přišli pohraničníci. Volal ´Hilfe´a oni ho v klidu začali ho šacovat, vyslýchat. Ve spisu jsou výpovědi obou pohraničníků a tam žádné vyjádření o ošetřování není," dodala.