Ceny Paměti národa dostali političtí vězni a Šimko

Ocenění uděluje obecně prospěšná společnost Post Bellum od roku 2010 pamětníkům zlomových momentů minulého století.

Devadesátiletý Suchý spolu se svým otcem, který byl ředitelem strašnického krematoria, ukrýval popel popravených obětí nacismu a komunismu, aby mohly být jednou pohřbeny důstojně. Zatčen byl za ukrývání agenta americké zpravodajské služby a protistátních letáků, jeho rodiče navíc pomohli jiné rodině při útěku za hranice. Z trestu vězení 25 let si odpykal polovinu, propuštěn byl v roce 1964.

Šestaosmdesátiletá Mária Matejčíková pomáhala ukrývat katolického kněze, který uprchl z vězeňské nemocnice, kam jej komunistická Státní bezpečnost převezla po jednom z brutálních výslechů. Za vlastizradu byla odsouzena na pět let vězení. Po pádu komunistického režimu se angažovala při rehabilitaci politických vězňů a nespravedlivě stíhaných. "Mám se dobře, protože nežiju ve strachu, kdy u nás zazvoní estébáci," řekla po převzetí ceny Matejčíková.

Duchovní František Lízna (76) byl pětkrát vězněn za protikomunistickou činnost, třeba opuštění republiky, šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních. Známý je svými poutěmi, od roku 1984 při nich ušel téměř 8000 kilometrů. V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, o dva roky později mu Nadace Charty 77 za jeho práci vězeňského duchovního na Mírově udělila Cenu Františka Kriegla.