Zeman to opět schytal kvůli Romům: Je to starý nemocný muž plný zla. Má problém sám se sebou

Zeman při návštěvě v Olomouckém kraji uvedl, že stávající pětiprocentní nezaměstnanost tvoří v Kojetíně, která navštívil, tvoří Romové. „Rozhodně nejsem přítelem komunismu, ale za komunismu Romové museli pracovat. A většinou pracovali jako kopáči, a když odmítli pracovat, byli označeni za osobu práce se štítící a šli do vězení," prohlásil Zeman

„Kromě toho tam byl takový systém, že ty romské pracovní čety vedli opět Romové, kteří měli přirozenou autoritu, takže když v jejich týmu někdo nepracoval, tak ho zfackovali. Je to velmi humánní metoda a zpravidla se osvědčuje," dodal prezident s tím, že řešením je nevyplácet sociální dávky těm, kteří odmítnou nabízenou práci bez závažných, například zdravotních, důvodů.

Zeman za svoje čela čelil ostré kritice ze strany Romů i některých politiků a veřejně známých osobností. Romové mu dokonce začaly posílat fotografie, jak pracují. "Na základě mých návštěv v takzvaných vyloučených lokalitách jsem dospěl k názoru, který mně sdělovali starostové a další komunální představitelé, že 90 procent Romů v těchto oblastech nepracuje. Jsem rád, že jsem dostal fotografie oněch deseti procent, a děkuji za ně," reagoval Zeman na zaslané fotky.

Za jeho slova jej kárá také Jan Tuna. Přidal zkušenosti, jaké má s Romy on sám. „Dnešní den. A nejenom ten dnešní. Ráno: Vycházím z domu. Zdravím se s pěti muži, kteří u nás už skoro týden pracují. I o víkendu. Kopou odvodňovací příkopy a sundávají omítku, aby se dům odvlhčil. Sympatičtí. Ani jednou jsem je ještě neviděl odpočívat. Romové,“ píše na sociálních sítích.

Podobně to pak pokračuje dopoledne. „Stejně jako každý den uplynulých minimálně deset let nám drobná usměvavá žena přináší poštu. Jako pošťačka by neuživila rodinu a tak k tomu má ještě další práce. Např. po večerech pracuje jako pokladní v supermarketu. Vždy se na ni těším. Vždy prohodíme pár milých slov. Romka,“ pokračuje reportér.

„Odpoledne: Vyzvedávám holky z družiny a stejně jako mnohé jiné dny si v poklusu dávám oběd ve školní jídelně. Lepší než v mnoha načinčaných hogo fogo restauracích. S úsměvem mně ho vydávají dvě sympatické mladé kuchařky. Jako vždy se pobavíme, prohodíme pár vět, já jdu jíst a ony dál s úsměvem pracovat. Romky,“ vysvětluje Tuna.

„A tak tu teď sedím nad až do dna dojedenými talíři a přemýšlím, kde se vzalo tolik zla v jednom starém nemocném muži. Kdo mu v dětství ublížil. Jaký má problém sám se sebou, že z pozice své moci dokáže ubližovat tolika lidem. Vyvolávat a živit zlobu a nenávist proti nim. Proti lidem, kteří se tomu mohou jen těžko bránit a kteří barvu své kůže nemohou odložit a on jim na ni vypaluje Kainovo znamení, se kterým musí žít od rána do rána celý svůj život a při každé cestě na ulici čekat, kdy se plody zla, které ten muž /a nejen on/ zalévá, přemění třeba v ránu pěstí… Kde se to jen v jednom člověku může brát?“ diví se Jan Tuna.