Dáša Havlová dostala netradiční dárek: boxerku Grace

MVDr. Jan Herčík, špičkový a oblíbený český veterinář, přichází již po čtvrté s příběhy zvířat, která prošla jeho klinikou. Řeč je o jeho nové knize “Zvěrolékař v akci“, kterou jako obvykle zaznamenala Alena Hrachovcová a kterou přišli společně pokřtít Dagmar Havlová a Jiří Lábus. Na křtu nechyběli ani někteří herečtí kolegové Kateřiny Herčíkové, manželky autora knihy.

Křest proběhl opravdu netradičně, bez šampaňského, zato s velkou dávkou humoru. Jan Herčík, oblečen ve svém doktorském oblečení, držel knihu, která nejspíš symbolizovala narozené zvíře a kmotři Dagmar Havlová a Jiří Lábus ji prohlédli a naočkovali.  Sterilizovanou injekční stříkačkou vpíchli kmotři knize energii, aby se zvládla poprat o své místo mezi ostatními knihami a pomocí fonendoskopu si poslechli, zda je slyšet, jak si razí cestu do světa ke svým čtenářům.

O největší překvapení se ale postarali manželé Herčíkovi, když Dagmar Havlové naprosto konsternované, šokované a dojaté, předali schoulené devíti-týdenní štěně boxera. Je všeobecně známo, že se jí doktor Jan Herčík vždy dobře staral o psy a díky novému štěněti v tom může nadále pokračovat. Herečka a bývalá první dáma nadšeně fenku přijala. Štěně se samo ujalo křtu a knihu slavnostně počůralo. No řekněte, který další český spisovatel se může pochlubit pokropením knihy pro štěstí od štěněte bývalé první dámy?

A první slova Dagmar Havlové po přijetí dárku z nejmilejších: „Mám pocit absolutního štěstí a štěstí, že přijde do našeho domu a zároveň pocit velké zodpovědnosti. Také se starám o mou 90 letou maminku, o nadaci, hraji divadlo, točím a jsem ještě ve spoustě různých správních rad. Musím se jí věnovat, musím jí vychovat, protože boxer musí mít výchovu, musí mít výcvik. To já snad všechno zvládnu, protože teď převažuje pocit štěstí. Je to takové další vnoučátko a jmenuje se Grace, Graceinka a vypadá jako Graceinka,“ podělila se o první dojmy dojatá Dagmar Havlová.Podle autora psal příběhy sám čtyřnohý život. V knize vypráví například historky přímo z operačního stolu na jeho klinice v Horoměřicích, prozrazuje, kam se schovávají kočky Petra Hapky, jak tvrdohlavý kocour přechytračí svou zásadovou paničku či jestli si pes umí sám pustit lechtivý film. V knize nechybí humor, láska, dojemné happy endy i smíření se s odchodem do věčných psích lovišť. „Když se sejdeme mimo kliniku, třeba v příjemné hospůdce, tak ať chceme nebo ne, najednou někdo z nás řekne třeba: a vzpomínáte si na pana Filípka s tím jezevčíkem, no ten co měl…,‘ no, tak přesně takhle se zrodila moje kniha,“ směje se Jan Herčík.

I přesto, že Jiří Lábus nemá psa ani jiné zvíře, je dlouholetým kamarádem manželů Herčíkových. A právě proto se jedním z kmotrů stal zrovna on. „Ke zvířatům i k jejich lékaři Herčíkovi mám velice hezký vztah. Žádné zvíře sice nevlastním, ale rád je z dálky pozoruji. Pokud se ke mně přiblíží, rádi si spolu hrajeme. Když se to zvrtne a musí nás od sebe odtrhnout, navštívíme doktora Herčíka, který nás ošetří, a zase si spolu pohrajeme. A takhle je to pořád dokola,“ vtipkuje Jiří Lábus.

Kateřina Herčíková v souvislosti s ním zmiňuje, že: „pes a Lábus je nejlepší přítel člověka“ a dodává: “těším se ze společné spisovatelské spolupráce mámy a mého muže. Pro mě jsou to čeští J. Herriot a Betty MacDonaldová“.