Chudoba hrozí asi 1,58 milionu Čechů. Bude potřeba více dávek a důchodů

Odborníci sledují tři kategorie - příjmovou chudobu, materiální deprivaci a práci. V roce 2012 se pod hranici příjmové chudoby dostal třeba člověk s měsíční částkou nižší než 9680 korun, pár s méně než 14.500 korunami, samotná matka s malým potomkem s méně než 12.600 korunami či rodiče s náctiletým a malým dítětem s méně než asi 22.300 korunami. Pod hranicí příjmové chudoby tak v ČR žilo 990.000 lidí. 

Podle dokumentu míru příjmové chudoby v Česku významně ovlivňuje vyplácení dávek, podpor a důchodů. Bez nich mohlo v roce 2011 do chudoby spadnout skoro 38 procent lidí. Díky penězům od státu podíl činil 9,8 procenta. V EU se vydává na sociální zajištění v průměru kolem 29 procent HDP, v Česku asi pětina. I tak má nejnižší míru chudoby v osmadvacítce. "To svědčí o velmi dobré efektivitě sociálních transferů," uvádí strategie.

Takzvaná materiální deprivace - tedy nedostatek - trápila kolem 682.700 lidí. V roce 2012 její míra dosáhla 6,6 procenta, mírně ji zhoršila krize. V EU činila kolem devíti procent.

Materiální deprivace znamená, že lidé nemají nejméně čtyři z devíti věcí, jako je telefon, pračka, televize či auto. Nemohou si ani dovolit jednou ročně vyrazit na týdenní dovolenou, nezvládnou mimořádný několikatisícový výdaj, nedokážou pravidelně hradit nájem nebo si nemůžou třikrát týdně dopřát maso. České domácnosti v tísni měly největší problém s hrazením nájmu, s mimořádným výdajem či dovolenou. Naopak jim nechyběly pračky, televize nebo telefony.

Třetím ukazatelem je intenzita práce, člověk by měl mít zaměstnání aspoň na pětinu pracovní doby. V krizi přibylo lidí, kteří nepracovali ani tolik. V nejhorší situaci tak bylo kolem 128.500 osob, které trápily současně nezaměstnanost, příjmová chudoba a materiální nedostatek. 

Problém s pojmem "chudoba"

Jako absolutní chudobu lze charakterizovat stav, kdy nedostatek (popř. absolutní nedostatek) prostředků neumožňuje uspokojovat základní životní potřeby (střecha nad hlavou, oděv, jídlo) do té míry, že je ohrožena sama existence člověka a hrozí mu smrt.

Relativní chudobou je stav, v němž jedinec, rodina nebo sociální skupina uspokojuje své potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané společnosti (státě). Tedy na relativně nižší úrovni.

Zatímco absolutní chudoba se vyskytuje spíše v rozvojových zemích, v Evropě jde především o chudobu relativní. Chudoba je také výsledkem materiálního vývoje společnosti a revitalizuje se. Chudý Evropan se proto jeví chudému Afričanovi jako boháč, což je jeden z důvodů migračních tlaků a ekonomické emigrace, uvádí monumenttotransformation.org.

Bipolarita chudoby a bohatství představuje jeden z hnacích motorů lidské motivace a rozvoje společnosti vůbec, současně je ovšem trvalým rizikem společenského vývoje. Za určitých okolností může vést k politické radikalizaci, vzniku totalitních ideologií a společenské destrukci. Proto je chudoba předmětem trvalého zájmu politiky.

Chudoba je v evropském prostředí velmi citlivou záležitostí. Je to důsledek historické determinace, zejména náboženské. V křesťanské věrouce je zřetelně cítit chápavý vztah k chudým a kritický pohled na boháče. Dochází až k výrazné mytizaci (viz např. pohádky, kde bohatý je zpravidla zlý a hloupý, zatímco chudák chytrý a šlechetný). V Evropě, zejména pak střední, je významný i fenomén rovnosti lidí a rovnostářství jako pozůstatek socialistického experimentu.