Důchodci a mladí lidé: Jak řešit mezigenerační problémy?

Jeden z rysů moderní české společnosti je despekt vůči starým lidem. "Kde se vzal, těžko říct. Určitě je zakořeněný - Neruda, Dědova mísa, od té doby to bězí. Kritika přístupu k seniorům patřila do Pražského jara 1968, pak se znovu objevila na konci 80. let, je to věc chronická a kudy z ní ven, těžko říct," míní Kalvach.

Sám již dříve řekl, že neúctu ke stáří neprojevují jen lidé mladšího a středního věku, ale i starší generace. "Jedno z vysvětlení říká, že ti lidé vlastně nechtějí být ztotožňováni s tou šedou vlnou, oni se z ní vydělují, sami sebe vidí jinak a ty ostatní - nerudné - nemají příliš rádi a bojí se toho, že je kompromitují," říká.

"To, co běží jako taková ta běžná představa o stáří, je většinou zatíženo negativními pohledy - jsou to lidé nezdatní, závislí a pokud se referuje o něčem pozitivním, tak je to s jakýmsi údivem: podívejme, i senioři mohou na počítač," vysvětluje Kalvach jednu z příčin negativního náhledu na starší lidi. Lidí, kteří i ve vyšším věku pracují například s počítačem, je přitom mnoho.

"Už to překvapení vyjadřuje despekt: předpokládal jsem, že tohle nezvládnou," dodává. Podobné stereotypy jsou podle Kalvacha velmi zatuhlé.

Jsou třeba celospolečenské změny

Na "kult mládí", jak je označován přístup dnešní společnosti, se prý nahlíží ze dvou stran. "Jedna je, že mladí s těmi staršími nepočítají a mají pocit, že do toho jejich světa nezapadají. To je otázka i tzv. kindermanagementu nebo toho, co se u nás vůbec nedaří nastartovat a to je age management ve firmách," vysvětluje Kalvach.

Kindermanagement je označení fenoménu, kdy důležité pozice v úřadu, firmě nebo jiné instituci obsadí mladí lidé, kterým je často okolo třiceti let či méně. Naopak age management je přístup řízení, který zohledňuje stáří zaměstnanců a snaží se zabránit diskriminaci na základě věku.

"Druhá věc je takové to odmítání stáří, že je to něco handicapujícího. Lidé se nesnaží svůj věk uplatnit, ale maskovat ho," dodává Kalvach. "Ukazuje to jednu věc - nejde jen o poměr mladších a starších lidí nebo absolutní počet starších lidí ve společnosti, ale o civilizační zlom, kdy se krátkověká společnost překulila do fáze dlouhověkosti.," říká.

Tento posun podle něj vyžaduje celospolečenské paradigmatické změny.

Určitá část společnosti prý podle výzkumů nepřijímá, že stárnutí je přirozenou součástí života. "Je to vytěsnění, oni v podstatě říkají: budu žít mladým způsobem a pak budu mrtvý, mezi tím nebude nic," vysvětluje Kalvach.

Čtyřicet let komunismu podle něj byla velká sociální patologie, způsobující dlouhodobé škody. "Hovoří se o post-totalitním syndromu, řada věcí byla deformovaných," říká. Celý životní cyklus byl podle něj rozbit a dnešní senioři jsou kvůli tomu pasivní a nesebevědomí.