Nagyová o vazbě: Měla jsem být kráva. A toto se dělo ve sprchách

"Ty první tři dny byly asi opravdu nejhorší v životě, ale já si třeba na vězeňskou službu nemůžu vůbec stěžovat. Když mě převezli do Ostravy, ten rozdíl byl opravdu velký. Nejenom v tom, že jsem zpátky dostala tkaničky do bot a mohla jsem mít třeba zase svoje hodinky," píše Nečasová v knize, jejíž úryvky cituje deník Blesk.

Rozdíl byl podle ní především v chování lidí. Ona sama se snažila být za každou cenu slušná, zdvořilá. "Jedna dozorkyně mi řekla, že měla ze služby nervy, že snad budu s odpuštěním jejími slovy „nějaká arogantní kráva". Ale jak mi potom řekla, byla mile překvapená. Že jsem normální. Ale co je normální? Samozřejmě, že jsem to ale nesla vnitřně velmi těžce," přiznala Nečasová.

Vzpomínám i na své první sezení u tamějšího psychologa, který se jí zeptal, zeptal, co pro ni může udělat. "„Jestli máte panáka, tak mi ho dejte," řekla jsem mu. A on na to, že to je jediné, co pro mě na tom místě udělat určitě nemůže. Tak mi půjčil nějakou knížku. Myslím, že to byl nějaký zamotaný kriminální příběh," popisuje své zážitky.

První noc po výslechu, kdy odmítl vypovídat bez mého právníka, s ní prý policisté jezdili k lékaři. "Snímali mi otisky, měřili ucho. Mezi druhou a třetí ráno mě dovezli na celu. Musela jsem se stejně jako později ve vězení svléknout a udělat tři dřepy. Policistka ale odešla a nechala mě tam stát... čas ubíhal šíleně pomalu, nevím, jak dlouho jsem tam takhle byla, ale myslím, že to bylo součástí psychického tlaku. Potom mě dali do zapáchající cely do společnosti jakési paní Procházkové, dámy z ulice," tvrdí Nečasová.

I přesto si chtěla zachovat trochu lidské důstojnosti a jelikož podle svých slov neměla možnost mít vlastní hygienu, tak si z víčka od paštiky „uválela" tenký proužek, kterým si omotala cop, a vlasy si rozčesávala prsty. "S tou sprchou je to taky trochu divočejší. Máte na to tři minuty. To se musel člověk pořádně snažit a já mám dlouhé vlasy, takže to občas bylo jen tak tak," přiznala.

Za slušné chování se mohla chodit dívat na televizi a její cela byla vybavena třemi železnými lůžky, palandou a lůžkem-postelí. "Vše je železné, židle, stůl, skříň. V cele je toaleta, umyvadlo se studenou vodou. Byla jsem vděčná, že mi bylo vyhověno a byla jsem v cele sama," píše bývalá šéfka úřadu vlády.

Měla i rádio, kterým se snažila přehlušit křik spoluvězňů. "Pochopitelně jsem jejich pozornosti neunikla ani já. Vzkazy byly různé. Od pokřiku „Janičko, já tě miluju!" až po více či méně vulgárnější vyjádření k mé osobě..." dodává.