Ostatky na 99,99 procent patří Toufarovi, budou uloženy v číhošťském kostele

"Ostatky spočinou v kovové schráně," řekl autor návrhu hrobu a schránky pro páterovy ostatky Norbert Schmidt.

Slavnostní uložení ostatků se uskuteční 12. července v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Místo posledního spočinutí se tak symbolicky spojí s událostí, která číhošťského duchovního stála život. Hrob má svou polohou na hlavní ose kostela před presbytářem odkazovat na starý hlavní oltář. Nad ním se kdysi nacházel kříž, který dvacítka lidí viděla, jak se pohyboval během Toufarova kázání 11. prosince 1949. Církev připravuje proces Toufarova blahořečení, který zřejmě potrvá několik let.

"Nadneseně by se mohlo říct, že náhrobkem pátera Toufara by mohl být celý kostel. V určitém protikladu je navržena schrána, která je kovová a má dvě části," uvedl Schmidt s tím, že nejde o urnu. Vnitřní olověná schrána bude umístěna ve slavnostní nerezové. "Bude vyjadřovat náš postoj k páteru Toufarovi a vědomí, jaký poklad mučednického svědectví v tom malém číhošťském kostelíku bude pod prostou kamennou deskou ukryt," řekl.

Z hlediska archeologie šlo podle expertů o první průzkum hromadného hrobu politických vězňů komunistického režimu.

Ostatky zkoumal i forenzní genetik Tomáš Pexa. Genetické profily z biologických vzorků zajištěných při exhumaci ostatků porovnal s odebranými třemi vzorky Toufarových přímých příbuzných. "Výsledek je jednoznačný. Pravděpodobnost, že ostatky patří páteru Toufarovi je 99,99procentní," řekla koordinátorka projektu Eva Vorlíčková. Je to díky nepřerušené mužské linii v Toufarově rodu.

Podle antropologických závěrů lze předpokládat, že jde o Toufarovu kostru. S ohledem na stav zachovalosti lebky ale nemohl osteologický výzkum identitu plně potvrdit, řekl novinářům antropolog Petr Velemínský.

Na třetí adventní neděli 11. prosince 1949 se v malé vesničce Číhošti u Ledče nad Sázavou při kázán zřetelně vychýlil křížek na hlavním oltáři. Toufar, který sloužil mši byl na tento neobvyklý úkaz upozorněn věřícími, avšak se snažil své farníky uklidnit. Ze všeho nejméně si totiž přál nějakou velkou publicitu právě v době nastupující represe proti církvi. Zpráva se ale brzy roznesla, a z malého vesnického kostelíka se stalo poutní místo.

28.ledna 1950 přijeli pracovníci útvaru 701 A Státní bezpečnosti do Číhoště na faru. Zde se vydávali za pracovníky zahraniční tiskové agentury a požádali P. Toufara, aby jim ukázal kostel. Když farář vyšel před faru byl násilím vtažen do auta a odvezen do Valdic u Jičína.

Teprve 22.února ztýraný kněz podepsal protokol s přiznáním, že pomocí provázků a gumiček hýbal s křížem, zároveň byl vypracován další protokol, ve kterém se přiznává k pohlavnímu zneužívání dětí, nechyběl přípis, kde měl stvrdit, že proti němu nebylo použito násilí, uvedla totalita.cz.

O den později 23.února byl odvezen do Číhoště, kde měla proběhnout rekonstrukce, která byla nafilmována. Tento propagandistický film se měl pod názvem: "Běda tomu, skrze něhož....." promítat ve všech kinech jako svědectví o odhalení "spiknutí katolické církve Vatikánu proti lidově demokratickému zřízení". Během natáčení se zmučený kněz zhroutil a musel být odvezen do nemocnice. Proto Toufara na kazatelně manipulujícího s křížem nahradil pracovník Generální prokuratury dr. Čížek. Toufar je okamžitě operován, avšak 25. února 1950 umírá na zánět pobřišnice.