Adventní zázrak v Číhošti. Estébáci pak kněze Toufara umučili

Zázrak o adventu

Jedenáctého prosincového dne roku 1949 byla zrovna neděle, a to třetí adventní. V kostele Nanebevzetí Panny Marie se dopoledne konala bohoslužba, kterou sloužil kněz Josef Toufar. Během ní došlo ke zvláštnímu jevu, který se zapsal do historie jako číhošťský zázrak. Když kněz z kazatelny promlouval k věřícím a ukázal rukou směrem k oltáři, začal se tam pohybovat velký dřevěný kříž ze strany na stranu, až zůstal v jakémsi předklonu. Tohoto úkazu si všimlo několik zúčastněných, sám farář ho nezaznamenal – ke kříži totiž během kázání stál zády. Teprve druhý den, v pondělí 12. prosince ráno, mu jeden z farníků, místní kovář, nervózně a se slzami dojetí v očích sdělil, co se vlastně předchozího dne v kostele stalo. Toufar nevěděl, jak s informací naložit a nejprve ho napadlo, že se snad jedná o nějaké špatné znamení a že asi není dobrým duchovním. Svěřil se varhaníkovi s tím, že bude lepší o celé situaci veřejně nemluvit, dokud se nějakým způsobem nevysvětlí. Následující dny přinesly další svědky, kteří zaznamenali během bohoslužby pohyb kříže. A tak nejen Toufar, ale i mnozí další lidé začali věřit, že se v číhošťském kostele odehrálo něco zvláštního.

Vykonstruovaný komunistický proces

O týden později o věci Toufar informoval děkana v Ledči nad Sázavou, pátera Václava Slavíčka, a zanedlouho i biskupství. Nejenom církevní kruhy se ale zajímaly o tento úkaz v číhošťském kostele, také se na něj zaměřil tehdejší komunistický režim. Tomu se totiž případ náramně hodil pro potlačení vlivu jedné velké skupiny svých nepřátel – katolické církve. Cíl komunistů byl jasný: využít zázračnou událost k vykonstruování monstrprocesu namířeného proti církevním představitelům. Toufar se nakonec stal jeho obětí.

Událost, pro kterou se ujalo označení číhošťský zázrak, se velmi brzy dostala na stůl Státnímu úřadu pro věci církevní i Státní bezpečnosti. A protože komunistický režim (kromě mnoha dalších nepohodlných skupin obyvatelstva) katolickou církev nemohl vystát, ocitl se farář Toufar na jeho černé listině. Pohyb kříže v kostele o třetí adventní neděli byl vnímán jako jeho dílo a protirežimní provokace. Na konci ledna roku 1950 ho zatkli a uvěznili ve Valdicích. O několik dnů později do vězení putovali i někteří svědci zázraku. Toufara obvinili, že s křížem pohyboval sám za použití speciálního mechanického zařízení. Ten to odmítal. Po několika týdnech krutého mučení ale psychicky i fyzicky zlomený kněz podepsal přiznání, o jehož nevěrohodnosti se začalo hovořit až o více než čtyřicet let později, ačkoliv sám Toufar po pár dnech své přiznání popřel a uvedl, že ho k podpisu donutilo nelidské týrání ze strany vyšetřovatelů.

Umučení Toufara a dlouhá cesta ke spravedlnosti

Ve vězení si kněz opravdu mnohé vytrpěl: byl fyzicky i psychicky týrán, nemohl se vyspat, trápili ho hladem, žízní a zimou. To nejhorší prožil Josef Toufar krátce před smrtí. Byla noc z 23. na 24. února 1950, kdy ho s posledními zbytky sil Státní bezpečnost odvezla do Číhoště, kde s ním byla provedena rekonstrukce celého případu. Ta se natáčela, aby mohl vzniknout i propagandistický snímek s názvem „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“. Vyšetřování i film měly posloužit jako důkaz, že Toufar vše zinscenoval i k represím proti církvi. Po této příšerné inscenaci umístili Toufara zpět do vězeňské cely, ačkoliv na tom byl zdravotně opravdu špatně – byl neskutečně zmučen. Dne 25. února se jeho stav zhoršil natolik, že musel být převezen do nemocnice, kde podstoupil akutní operaci kvůli rozsáhlému zánětu pobřišnice. Pár hodin nato zemřel, nepochybně na následky bestiálního mučení. Stal se tak jedním z mnoha kněží, řeholníků a řeholnic, kteří byli perzekuováni a zabiti komunistickým režimem v Československu.

V případě Toufara jeden z lékařů, který ho v únoru 1950 operoval, později prohlásil, že jeho stav vykazoval zranění ukazující na brutální vraždu. Umučení kněze Toufara měl na svědomí velitel StB Ladislav Mácha, který byl svými násilnickými výslechy proslulý. Když Toufar zemřel, měl z toho Mácha u komunistů problém, ovšem vůbec ne proto, že zabil nevinného člověka, ale duchovního, který se měl stát prvním obviněným ve vykonstruovaném procesu s dalšími představiteli katolické církve. Mácha dostal stranickou důtku, protože jim Toufar nestihl říci dostatek využitelných informací. Teprve roku 1989 byl za svůj čin Mácha odsouzen a o deset let později nastoupil do vězení, kde však kvůli zdravotním problémům v pokročilém věku strávil pouhý rok. Kněz Josef Toufar, oběť totalitního komunistického režimu, se spravedlnosti dočkal ještě o několik let později. Soudně rehabilitován byl až na podzim letošního roku.