Jako ve vězení: Hlad a hádky o jídlo. Co se děje za zdmi tábora v Bělé?

Muž, jehož skutečné jméno redakce serveru zná, z Pákistánu odjel před šesti měsíci. "Nejprve jsem vyjel autobusem, potom lodí z Pákistánu do Íránu. Pak jsem jel se skupinou lidí v autech přes Írán, odkud jsme pokračovali pěšky asi 10 hodin, bez jídla a vody. To bylo velmi náročné. Překročili jsme tureckou hranici a dostali jsme se do tureckého Izmiru. Odtamtud jsem se plavil lodí až do města Mitilini, což je město na řeckém ostrově Lesbos," popsal.

V Řecku byl asi dva a půl měsíce a snažil se dostat dál. "Pak se mi podařilo dostat se do Makedonie, odkud nás policie přemístila do Srbska. Tam se mi dostalo podpory od místních lidí, někdy nám lidé dali jídlo nebo nás nechali přespat. Policie v Srbsku nás nechala projít do Maďarska, kde jsem nasedl na vlak do Německa, ale bohužel jsem byl při vlakovém průjezdu Českou republikou chycen českou policií a umístěn sem do vězení v Bělé," dodal.

V Bělé podle něj není žádná možnost cokoliv dělat. "Jsem tu ve vězení. Je to velmi těžké, protože pořád musím myslet na to, co jsem prožil, a nemám možnost myšlenky nijak rozptýlit. Je tu velmi málo pracovníků a tolik lidí v celách, zařízení je zcela přeplněné. Někdy jsou problémy s výdejem jídla, není ho dost a lidé se o něj hádají, protože mají hlad," uvedl s tím, že uprchlíci jsou zde v obrovském stresu.

"Nerozumím, proč nás tu Česká republika drží. Zůstat tu nechci. Nikdy jsem nespáchal žádný trestný čin. Za šest měsíců útěku z Pákistánu jsem projel mnoha zeměmi, ale jen v Česku jsem byl zavřen do vězení. Po propuštění chci jet do Německa," podotkl Pákistánec.