Černá kočka přes cestu rozhodí každého druhého z nás. Jsme opravdu tak pověrčiví?

Poslední průzkum společnosti Ipsos prokázal, že téměř polovina Čechů se hlásí k určitému druhu pověrčivosti. Dá se však předpokládat, že je takových lidí mnohem víc, protože někteří si tuto věc nechávají raději pro sebe.

Překvapivý může být naopak fakt, že o uspořádání takového průzkumu požádala sázková kancelář Sazka. Právě tyto společnosti ale z pověrčivosti Čechů profitují. Bookmakeři například z dat o sázení vyčetli, že v pátek třináctého si přijde vsadit až třikrát víc lidí, než je obvyklé. V kalendáři tak už určitě pomalu vyhlíží pátek 13. září.

Celých 55 procent Čechů prý potají vysloví přání, když padá hvězda, každý druhý tuzemský občan rád poklepe na zuby nebo dřevo. Další zase tajně nosí čtyřlístky a jiné další talismany pro štěstí.

O zajímavá data jde především v kontrastu s vírou, ke které se hlásí čím dál méně lidí. Důvodem může být i to, že víra vyžaduje znalosti a studium příslušného náboženství, ale například i téměř povinnou účast na vybraných bohoslužbách. Pověrčivost je naopak věcí, která lidi nic nestojí.

Při posledním sčítání lidu před osmi lety se k oficiálním církvím hlásilo na 1 a půl milion Čechů, dalších 700 tisíc se považovalo za věřící. K víře se tak hlásí necelá třetina občanů, podle expertů však lidé ztrácejí vůli podřizovat se dogmatům a věčné pravdě. Víra se tak stala v podstatě individuální věcí.

Zájem o nadpřirozeno a otázky těla a duše se však nadále projevují právě v pověrčivosti Čechů. Češi často věří ve schopnosti věštců, čtou si horoskopy. Mnozí dokonce věří v existenci jistých nadpřirozených sil či pekla.