Doživotní tresty nejsou v Česku výjimkou, v poslední době jich padla celá řada

Výjimečným trestem se podle práva rozumí jednak trest odnětí svobody od dvaceti do třiceti let a také trest doživotí. Dostat jej přitom mohou jen nejhorší zločinci. Je totiž určený pro ty, kteří například spáchají zvlášť závažný zločin vraždy nebo obecného ohrožení, vlastizradu, teroristický útok nebo genocidu.

V praxi se však ukládá zejména za brutální vraždy. Mezi nejznámější zločince posledních let, kteří si tento absolutní trest vyslechli, patří například takzvaný heparinový vrah Petr Zelenka, který byl odsouzen v roce 2008. Pak jsou to manželé Jaroslav a Dana Stodolovi, kteří zavraždili osm lidí, za což byli odsouzeni v roce 2004, či Jiří Kajínek, jenž dostal doživotí v roce 1998 za vraždu Plzeňského podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního strážce Juliána Pokoše.

Pro výjimečné tresty přitom platí i výjimečná pravidla. Soud by měl takové zločince automaticky posílat do věznice s nejpřísnějším režimem. A i tam pro ně platí trochu jiný řád. Například jejich návštěvy, vycházky a výkon kázeňských trestů probíhá zpravidla odděleně od ostatních odsouzených, jsou ubytovaní po jednom a nelze jim přerušit výkon trestu nebo jim udělit kázeňskou odměnu jako povolení dočasně opustit věznici v souvislosti s návštěvou.

Lidé odsouzení na doživotí mají také jiné podmínky pro podmíněné propuštění než ti, kteří byli odsouzení k mírnějšímu, výjimečnému trestu, tedy k 20 až 30 letem vězení. Ti totiž mohou být podmíněně propuštěni už po odpykání dvou třetin uloženého trestu, zatímco odsouzení na doživotí mohou být podmíněně propuštěni až po nejméně dvaceti letech. V obou případech ale musí nejprve soud posoudit, zda takovým propuštěním odsouzeného na svobodu nemůže hrozit opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.