Chcete bony? Na džíny z Tuzexu? Legendární platidlo slaví 60 let

Pokud někdo přišel za socialismu do třídy v (nových) džínech, nebylo těžké uhádnout, odkud je má. Buď je poslala tetička ze Západu, nebo jsou z TUZEXU.

Od obyčejných ochodů se Tuzex lišil dvěma věcmi. Platilo se zde bony a měli tu kvalitní zboží. Bony byl větší fenomén než "céčka", protože je vlastnilo je pár vyvolených a ostatní je museli kupovat za drahé peníze od veksláků. Kurz bonu byl sice pevně stanoven podle kurzovního lístku, ale praxe byla jiná. Jeden bon se prodával za pět korun.

Zboží, které zde prodávali, byl opravdu velký luxus, na který obyčejní lidé museli dlouho šetřit. Džínové kalhoty stály 30 až 60 bonů, některé značky ale až za 100. Kazetový magnetofon 70 bonů, švýcarská čokoláda 2 bony a automobil Škoda 105 7000 bonů.

Pokud jste si nové džíny hned druhý den polili červeným vínem, byl to opravdu pech. V přepočtu stály zhruba 300 korun. V roce 1989 byl průměrný plat 3000 Kčs. Za tři stovky jste si tehdy koupili 120 piv.

Přestože to byla pěkná pálka, lidi by dali ruku do ohně, aby si mohli západní oblečení obléct. "Ve třídě jsme měli jednoho kluka, který měl i džínovou bundu Lewis a všechny holky po něm letěly," napsala jedna žena v internetové diskuzi. Další vzpomíná, jak si kalhoty od kamarádky půjčovaly za pět korun, když šly do kina.

Největší rozmach zažíval Tuzex v 80. letech. Regály byly plné zboží a zatímco práce prodavačky s platem 2 450 korun nebyl žádné terno, v Tuzexu prodávaly manželky funkcionářů. Dováželo se zde zboží převážně ze zahraničí, ale Tuzex měl i své tuzemské výrobce, kteří vyráběli přímo pro něj.

Mezi nejznámější pražské prodejny Tuzex patřil obchod v Dlouhé ulici, kde se prodávalo zahraniční oblečení. "Byla tu stometrová fronta a hlava na hlavě. Když se na mě dostala řada, tak už neměli moje číslo. Bylo to na palici," vzpomíná další pamětník. Oblečení se prodávalo i ve Štěpánské ulici, Krymské, na rohu Spálené a Vodičkovy. Na Tylově náměstí se prodávaly zahraniční potraviny, alkohol a cigarety.