Jedinečná studie o povaze Čechů: Jsme národ "čecháčků"?

"První výsledky analýzy dat ukazují, že i když to tak nemusí vypadat, mezi lidmi naděje stále je," uvedla garantka výzkumu pro ČR Alena Slezáčková. Nejčastěji dotazovaní vkládají naději sami v sebe. Pro mnoho lidí jsou zdrojem naděje i jejich životní partneři a přátelé. 

Důraz na mezilidské vztahy je patrný i z toho, co si lidé do příštího roku nejvíce přejí. Na prvním místě je šťastné partnerství, manželství a rodina. Hodně lidí touží po dobrém zdraví a harmonii v životě a na čtvrtém místě v celkovém hodnocení jsou dobré a důvěrné vztahy s druhými lidmi. Přání mít více peněz nebo být úspěšný v práci se ve výzkumu ocitly na opačném konci žebříčku.

Ohledně osobního života jsou pro příští rok nejoptimističtější mladí lidé mezi 18 a 29 lety, nejméně optimismu mají lidé nad 60 let. V otázkách národní politiky jsou nejpesimističtější lidé mezi 30 a 39 lety.

Mezinárodní průzkum umožní také srovnání s dalšími zapojenými zeměmi, v současnosti je k dispozici základní srovnání se Švýcarskem. Podle něj jsou Češi méně optimističtí než Švýcaři. Češi jsou také méně spokojení s mezilidskými vztahy a vykazují menší míru naděje. Na rozdíl od Švýcarů však lidé v Česku vidí svůj život jako smysluplnější.

Povaha Čechů? Jedním slovem "čecháček"

Generalizace o národním charakteru nejsou již dnes předmětem zájmu badatelů, ale zůstaly součástí lidového diskursu. Češi, vedle přisuzování charakteristických vlastností cizím národům, by se asi měli přece jen zabývat otázkou, zda některé výroky z předválečné německé typologie Čechů nejsou alespoň zčásti pravdivé (k témuž opravňují i zkušenosti z obcování zahraničních Čechů s domácími po roce 1989). Jako české charakterové vlastnosti se tehdy zdůrazňovaly: pokrytectví, sžírající závist, otrocká mysl, špehování, zrada, nevěrnost, obrovská lačnost po cizím majetku, lživost. Příslušnou rozvahu nechť si každý učiní sám.

Němci přirovnávali Čechy k cyklistům: „směrem nahoru se hrbí a směrem dolů šlapou". K zákazům, příkazům, k nadřazenosti úřednictva, policie, k ostentativnímu dávání najevo propůjčené moci mají Češi sklon dodnes. Zřejmě se takové vlastnosti vyvinuly již dříve, protože již Jan Neruda překládal v souvislosti s Čechy Shakespearovu sentenci „every inch a king" jako „každým coulem posluha". V této souvislosti píše Václav Černý, „Čech líbá ruku, nebo je hulvát".

Podle průzkumu v roce 1992 z vlastností, které si Češi nejčastěji připisovali, bylo 76 % výrazně záporných – nejfrekventovanější byla závist (jako nejtypičtější vlastnost ji uvedlo 28 % respondentů), nepřiměřená konformita (15 %), vychytralost (15 %), sobectví (11 %), lenost (8 %). Z pozitivních vlastností uváděli respondenti nejčastěji pracovitost (17 %), zručnost a smysl pro humor (po 8 %). Respondenti na otázku, kdo je malý český člověk, odpovídali, že „99 % Čechů" nebo alespoň „většina Čechů". Ale současně se ani jeden z nich nedomníval, že by do této kategorie patřil.

Jako shromaždiště pro všechny negativní národní vlastnosti si Češi vytvořili pojem čecháček, což je člověk malicherný, netolerantní k odlišným názorům, postojům, chování, závistivý, přesvědčený, co on činí, je to nejlepší možné, a ti, kteří tak nečiní, musejí být minimálně důrazně napomenuti, píše server virtually.cz.