Tady se znemožnil Jakeš: Plzeň má s kulturním domem velké plány

Podle připravené studie by vestavbou do kulturního domu vznikla v jednom patře školka pro 30 předškoláků a v dalším patře stacionář pro 20 seniorů. Podobné kombinované zařízení je podle Chalupného v Česku zatím ojedinělé. V zahraničí, kde se Doubravka inspirovala, ale takové projekty fungují. 

Pokud budou penzisté chtít, budou moci zajít za dětmi do herny, na zahradu, číst jim knížky a podobně. Když nebudou chtít, nebudou se muset vůbec potkávat. Kulturní dům je v dobrém stavu, vestavba by přišla podle studie na 16 milionů korun.

Jakešův projev ze 17. července 1989 z Červeného Hrádku zlidověl. Jakeš si tehdy sezval předsedy okresních výborů strany, aby s nimi otevřeně pohovořil o problémech společnosti, protože usoudil, že je třeba mobilizovat kádry strany. Například řekl: "Taky oni mezi sebou, když mluví, tak mezi nimi jsou řeči jako Havel na Hrad. Takhle jsou ti lidé bohorovní...A máme-li tedy my toto, centrálně jako ústřední výbor rozmotávat? V tom musíte vy pomoct, aby ten Havel pocítil, že ho lidé zezdola kritizují." 

"Soudruzi, ten udělal chybu, každej z nás udělal nějakou chybu, ale vždycky: Čí je to vláda? Komunistická, byla, je a bude!" Jakeš se však mýlil. Za pět měsíců komunistický režim padl a zčásti i kvůli tomu, že nahrávka jeho projevu ze zasedání unikla na veřejnost, píše web CT24.

Zdroj: YouTube

Jakešův projev se k uším veřejnosti dostal skrze Svobodnou Evropu. Jedním ze členů posádky přenosového vozu, který zprostředkovával projev, byl i pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj. "To je takový silný slovo, kdybych řekl, že já," brání se nicméně Dekoj nálepce muže, díky kterému projev unikl. Nicméně přiznal, že v přenosovém voze byl Jakešův tajemník, který chtěl odebrat záznamové pásky. Ten první vzal, podruhé ale zřejmě skočil na lest: "Ten pásek fyzicky byl tak, že se jaksi přemotal na jinou stranu, a odevzdal se pásek čistý," vzpomínal Dekoj. Později odevzdal pásek režiséru Polákovi.

Archivní záznamy ČT uvádějí, že 17. července šel z Červeného Hrádku přenosem na Kavčí Hory jen zvuk. Ten kdosi stáhl na magnetofonovou kazetu, která se dostala k literárnímu kritikovi Josefu Vohryzkovi a od něj k disidentovi Alexandru Vondrovi. "Na jaře osmdesát devět mi ten Červený Hrádek přinesl překladatel Pepík Vohryzek. Jestli si to prý nechci poslechnout. Tak jsem si to poslechl a řekl si, že tohle musí ty vysílačky okamžitě dennodenně vysílat," tvrdí Vondra. "Napsal jsem dopis Milanu Schultzovi do Svobodné Evropy, zabalil jsem tu kazetu a poslal mu to. Kdo tu kazetu pustil, nevím," dodal.