"Nejsem zločinec." Nakažená dívka z pražského klubu čelí i výhrůžkám

"Ten večer jsem se cítila dobře. Není pravda, že jsem o nemoci věděla a šla do Techtle Mechtle s pozitivním testem,“ sdělila redakci serveru irozhlas.cz Jelikož se jí po celém tomto incidentu dostalo ostré kritiky, rozhodla se s médii komunikovat v anonymitě. Co se týče fyzické stránky, tak se cítí dobře.

Vyloučila zároveň, že by s vědomím symptomů onemocnění covid-19 či snad dokonce pozitivního testu na koronavirus, který byl u ní zjištěn o dva dny později, šla mezi lidi, ačkoliv hlavní pražská hygienička Zdeňka Jágrová tvrdí přesný opak. Rovněž jí udivilo, že by přenašečkou mohla být pouze ona, jelikož se v ten večer nesetkávala se všemi zúčastněnými.

"Nikomu bych nechtěla vědomě ublížit. Ten večer jsem se cítila dobře. Není pravda, že jsem o nemoci věděla a šla do Techtle Mechtle s pozitivním testem. Nechápu, jak někoho může vůbec napadnout, že jsem do klubu šla záměrně už nemocná," ubezpečovala.

"Proč bych něco takového dělala? Hlavně mezi nakaženými byli i mí přátelé. Je to neštěstí, které si budeme všichni dlouho pamatovat. Kdyby mi někdo ukázal, co bude následovat po večírku, nikam bych nešla a ten večer bych si rozhodně odpustila," dodala.

Taktéž uvedla na pravou míru některé nepravdy. Například se vůbec nejednalo o narozeninovou oslavu, nýbrž o pouhé setkání s přáteli. Dále není pravdou, že by byla najmutou společnicí, která by s chlapci prováděla různé "techtle mechtle".

Že je nakažená se dozvěděla v neděli, kdy dostala horečku a zimnici. Kde k nemoci přišla, neví, jelikož ve svém okolí neznala žádného pozitivně testovaného. Z důvodu ohleduplnosti vůči rodině, se jako samoplátkyně nechala otestovat. Výsledek byl bohužel pozitivní.

Jakmile to zjistila, kontaktovala příslušnou hygienickou stanici, která si od ní vyžádala seznam kontaktů. Reálně znala pouze pět lidí, zbytek si musela dohledat. Z tohoto důvodu se jí ale nepodařilo zůstat v anonymitě.

V reakci na následnou nenávist na sociálních sítích uvedla, že má pro lidi pochopení, jelikož se stále ještě jedná o neznámou nemoc, která se u nás objevila teprve nedávno, a tudíž je přirozené se jí bát. I tak by ale uvítala, kdyby se s nakaženými jednalo jako s plnohodnotnými lidmi.

Dokáže také pochopit, že na ní museli být někteří naštvaní, když pak následně přišli o sportovní přípravy, příjem, dovolenou a další věci. Tak jako tak by si ale každý, kdo se jde bavit do klubu či na diskotéku, kde se nenosí roušky a kde se lidé kvůli hlasité hudbě vzájemně překřikují, měl být vědom případného rizika infekce. O to víc jí zaskočila ta přehnaná míra nenávisti.

"Lidé mi ironicky gratulovali k napsaným článkům a „slávě“, vytvořili meme, diskutovali o mně nehezky v komentářích, vyhrožovali mi, že mě pobodají, rozbijí hlavu. Hanlivě se o mně vyjadřovali, pokoušeli se mi dovolat a psát zprávy přes sociální sítě, každý den mi přicházelo X žádostí o sledování," stěžovala si.

Pochválila ale své okolí, které jí zná, a kteří nad vším, co se o ní psalo v médiích nebo na sociálních sítích, mávli rukou. Ač sami nakažení, tak jí hodně psychicky pomohli. Na otázku, zda si z té situace vzala nějaké ponaučení, odpověděla, že nikoliv. "Jaké si asi můžete vzít ponaučení z něčeho, o čem jste sami nevěděli?" položila řečnickou otázku s poznámkou, že rozhodně není žádný zločinec, a že to vše byla jedna velká tragédie.