Halík se ostře pustil do kardinála Duky. Padala peprná slova

Kardinál Duka se na svém webu ostře vymezil proti komunitě homosexuálů a podpořil vystoupení krakovského arcibiskupa Marka Jędraszewského, který v kázání prohlásil, že "po naší zemi už nekráčí rudý mor, ale objevil se nový, neomarxistický, který si přeje ovládnout naše duše, srdce a mysl - ne rudý, ale duhový".

"Proto vyzývám vlády místních samospráv, aby nepřijímaly rozhodnutí, která by pod zdáním prevence proti diskriminaci skrývala ideologii, popírající přirozený rozdíl a komplementaritu obou pohlaví. Vyzývám také poslance, aby se postavili na odpor plánům z prostředí LGBT, jež chce změnit polské právo a zavést takzvaná. „homosexuální manželství“ a jejich možnost adoptovat děti," uvedl dále Duka.

Jeho slova ale Halík považuje za "povrchní, emocionální a verbálně agresivní". Tvrdí, že znemožňuje solidní zamyšlení a věcný dialog, zbytečně přilévá olej do ohně "kulturních válek".

"Pokud takto mluví oficiální představitelé církve, kteří by především měli mít dar rozlišování, protiví se Ježíšovu evangeliu, vyhánějí lidi z církve a odpuzují od ní zvláště mladé a přemýšlivé. Dále tím snižují už tak silně pošramocenou autoritu církve," zaútočil Halík.

Dodal, že kdyby si církevní funkcionáři dokázali místo pobouřené reakce na sociálních sítích sednout a vnitřně zpracovat "emocionální pěnu a vše do hloubky promeditovat", mluvili by pak jako duchovní lidé a pastýři, a ne jako zahořklí staříci. "Všimněte si, jak nekriticky přejímají "klausovské" politické nálepky (homosexualismus, neomarxismus) a jak tam chybí skutečná duchovní diagnóza, podstata věci jim zcela uniká," řekl pro aktualne.cz Halík.

Dodal, že pomohl najít cestu k víře mnoha lidem a pomáhal dvěma generacím v konverzi od ateismu k víře, schopné obstát v této náročné době velkých změn. Tito lidé se ho ale prý dnes ptají, jestli je hlas Duky a polských konzervativních biskupů opravdu oficiální a jediný hlas církve.

"Moje svědomí mne zavazuje k tomu, abych veřejně ukázal, že církev může mluvit také jiným hlasem. (...) Postoj církve k sexualitě byl po celé dějiny ohrožován gnostickou herezí, odmítáním tělesnosti, strachem ze sexuality. Ten byl a je umocňován těmi celibátníky, kteří měli problém s dodržováním svého závazku," dodal Halík s tím, že teprve papež František měl odvahu nazvat "tuto přepjatost v morálních důrazech správným jménem: neurotická obsese. Připomněl, že jádrem křesťanství je něco jiného."