Kde číhá na děti nebezpečí? Hřiště prochází kontrolou, problém je se soukromníky

Podle informací serveru denik.cz se bezpečné hřiště vyznačuje například označením a oplocením s dostupnými únikovými cestami. Zároveň by také mělo být čisté. Všechny herní prvky musí být kvalitní, což znamená, že například nikde netrčí hřebíky nebo třísky.

Co se týče povrchu, tak ten je ideálně měkkého materiálu (písek nebo pryž), díky čemuž se tlumí náraz, tím pádem i eliminuje riziko možného poranění. Příčky na šplhání se nesmějí otáčet a prolézačky musí být pevně ukotveny v zemi. 

Zároveň je také nutné, aby byl čistý písek a aby se na hřišti nedržela voda. Podle soudní znalkyně v oboru bezpečnosti Zdeňky Houžvičkové ale ani nejbezpečnější hřiště neznamená jistotu, že se dítě nezraní. 

"Česká republika má zavedený režim posouzení shody herních prvků pro dětská hřiště před jejich uvedením na trh,“ informovala znalkyně. V praxi jde o to, že autorizovaný pracovník zkontroluje nové herní prvky a pak následně potvrdí jejich bezpečnost vydáním certifikátu. 

Kontroly se však nevyhýbají ani existujícím hřištím. Jsou třístupňové, přičemž každá z jejich úrovní si klade za cíl odhalení případných nedostatků. Často se jedná o běžnou vizuální inspekci spočívající v kontrole, zda se na hřišti nenacházejí střepy, či na něm nehrozí jiné viditelné nebezpečí. 

Slovy Houžvičkové by k tomuto procesu mělo docházet ideálně každý den, minimálně jednou týdně. Další stupeň je provozní inspekcí, jejímž účelem je odhalení závažnějších technických nedostatků, která se provádí několikrát do roka. 

Roční inspekce

Hlavní kontrola spočívá v roční inspekci. "Provozovatelé si zpravidla objednávají roční nezávislé inspekce sami, je to z hlediska jejich odpovědnosti v jejich zájmu. Horší zkušenosti jsou u soukromých provozovatelů. Pravděpodobně se nezajímají o požadavky legislativy a technických norem," upozornila soudní znalkyně na možný problém. Hlavní kontrolou je pověřená osoba nezávislá na provozovateli i výrobci. 

Kontrole by měla být podrobena veškerá herní a sportovní zařízení, která jsou dostupná veřejnosti a mají konkrétního provozovatele. Dojde-li ke zranění dítěte, jsou rodiče oprávněni žádat náhradu za způsobenou újmu na zdraví dítěte. Jedná-li se o soukromou zahradu, může si její vlastník provozovat hřiště bez ohledu na předpisy. 

"Dětská hřiště, která jsou oplocená, byla uzavřená a provoz byl zastaven. Ale protože oplocení (mimo školní zařízení) není součástí požadavků legislativy či technických norem, byla hřiště s volným přístupem opatřena pouze vývěskou,“ odpověděla Houžvičková na otázku, jak to bylo s hřišti během pandemie. Navzdory uzavření se hřiště i nadále kontrolovala.